Politologie jako věda

(předmět studia - politika, struktura vědy, politický systém, politický program)

Politologie

  • = politická věda
  • vyčlenila se ve 20. století z filozofie (1949 v Paříži)
  • = vědecká disciplína zabývající se studiem politiky (= předmět studia)
  • počátek v antickém Řecku, prohloubena v renesanci
  • předmět politologie - moc (=nástroj prosazování politických zájmů)
  • fungování státu, politické teorie, ideologie, pol. systémy, instituce, strany, mezinár. vztahy
  • věda - objektivní - uznává pluralitu názorů a vědeckých postupů
  • kritická (= hodnotící) - neustále zkoumá a ověřuje každý nový vývoj a pojem

Směry politologie

  • normativní politologie - rozvoj především v Evropě
    • cílem je najít ideální způsob řízení a formu státu
    • čerpá z historických pramenů a filozofie
    • zahrnuje hodnotové soudy (např. na čem by měla bát založena společnost)
  • deskriptivní (empirická) politologie - rozvoj v USA
    • popisuje současný stav na základě výsledků empirických výzkumů
    • politická skutečnost - popis pol. jevů,
  • predikativní (prognostická) politologie - vytváří předpoklady budoucího vývoje na základě součas. empirických výzkumů
    • navazuje na deskriptivní politologii

Metody politologie

Vědecký postup k získání nových poznatků

  1. logická (popis) - popisuje politické organizace, procesy (volby), události (sjezd, působení vojsk)
  2. historická - sleduje historický vývoj a institucionální změny
  3. srovnávací (komparativní) - srovnání jednotlivých států, politických programů

Základní okruhy politologie

  • politická teorie - dějiny politických teorií
  • politické instituce - ústavy, formy vlády, regionální formy vlády, veřejná správa
  • strany, skupiny, veřejné mínění (pol. strany, skupiny a asociace, sdružení, média)
  • mezinárodní vztahy - mezinárodní a zahraniční politika, organizace

Politika

  • = souhrn názorů a prostředků, jak získat a vykonávat moc ve státě
  • proces řízení státu
  • politika zahrnuje hospodářství, zemědělství a obranu
  • moc ve státě lze získat legálně – je podložena zákonem (volby, dědičně) nebo nelegálně (revoluce,
  • převrat)
  • autorita může být racionální (uznává se, protože musí) nebo přirozená (vyplívá z chování člověka)

Politický program

  • souhrn názorů a prostředků, jak řídit stát
  • může být v obecné rovině (zvýšit úroveň obyvatelstva) nebo úzký (zaměřuje se na konkrétní oblast)
  • čerpá ze dvou pramenů: reflexe skutečnosti – vidí nedostatky, stanovuje si úkoly k realizaci
  • ideologie – orientuje program a dává cíl

Druhy politického programu

  1. pragmatický - je důležité dosáhnout nějakého cíle
    reaguje na potřeby občanů, chce být užitečný
    stanovuje si relativně splnitelné cíle (např. snížení daní, výstavba plynovodu)
    osobnosti: Machiavelli, M. Tetcherová, G. Bush, D. Rath, V. Klaus
  2. antipolitický - na prvním místě nejsou čistě politické cíle, ale morální a náboženské cíle (obtížně dosažitelné)
    směřuje do budoucna
    sleduje globální problémy (mír, chudoba, vzdělání, zdravotní péče, morálka lidí)
    osobnosti: Masaryk, Havel
  3. negativistický - na první pohled cíle prospěšné pro lidi, po realizaci programu důsledky negativní
    cílem je získat a realizovat moc v dané zemi, lidé jsou objektem manipulace
    osobnosti: Hitler, Stalin
  4. fundamentalistický - vybírá z nějakého učení pouze část (=fundament)
    ideologie získává úplně jiný význam a požaduje striktní dodržování (islámští radikálové)
    přísně konzervativní směry

Účel politického programu

  1. prezentace - představit, seznámit s volebním programem
  2. získat voliče - prostřednictvím nich moc
  3. řízení státu - politický program slouží jako nástroj k uplatňování moci
  4. hodnocení dosažených cílů - srovnání s proklamovaným programem a skutečně udělanou prací

Politický systém

  • je součástí celkového sociálního systému
  • zahrnuje aktivity, jež souvisejí s formulací a vykonáváním politiky= skládá se ze všech aktivit a subjektů vstupujících do uplatňování politiky
  • je tvořen souborem institucí, které zprostředkovávají vzájemný vztah mezi lidmi a vládou; volby, volební kampaň, politické strany a hnutí, zájmové organizace, státní orgány, orgány místní správy a samosprávy, veřejné mínění, masová media

Politická moc

  • je to jeden z nejrozšířenějších společenských vztahů
  • je studována politickou sociologií
  • schopnost ovlivňovat lidi, kdo má moc nemusí mít autoritu
  • jedna z definic vychází z Marxe a Webera:

„Moc je možnost člověka nebo skupiny lidí realizovat svou vůli i proti vůli těch, jež se týká“


Politická autorita

  • je to legitimní moc, její projevy jsou akceptovány lidmi, na které se vztahuje
  • někdy se tato moc rozlišuje na tzv. de iure a de facto

Autorita podle Webera

  • Tradiční - vychází z dlouholetých tradic a zvyklostí
  • Racionální (legální) - zakotvena v právním řádu
  • Charismatická - soubor mimořádných vlastností vůdčí osobnosti, které ji předurčují k vládnutí

Politická socializace

Začlenění člověka do politiky, jedinec si začíná uvědomovat politické jevy, začíná se učit politickým faktům a formovat vlastní politické postoje. Rozhodující roli v tomto procesu hraje prvotní socializace, která je formulovaná 2 zásadami:

  • co je naučeno nejdříve, je naučeno nejlépe
  • co je naučeno nejdříve, strukturuje pozdější učení
    • velmi často dochází k přebírání polit. názorů (rodina atd.)

Politická participace

Jedná se o aktivity soukromých osob, kterými se snaží ovlivnit nebo podpořit vládu a politiku (kandidatura, založení strany, volič, petice, demonstrace atd.).

Rozlišujeme:

  • Konvenční - relativně obvyklé chování, jež poskytuje demokracie, a v dané situaci bývá pro většinu lidí přijatelné
  • Nekonvenční - relativně neobvyklé chování, které kritizuje nebo se staví na odpor vládě

Veřejné mínění

Má dva hlavní úkoly, poskytuje:

  • informace pro politiky
  • informace pro jednotlivce o názorech ostatních

Je výrazně ovlivňováno zejména médii (subjekty, které mají informační funkci), ovlivňují i socializaci a participaci.

Dělení:

  • veřejnoprávní (měla by být objektivní a nestranná) a nezávislá (často subjektivně zabarvená)
  • tištěná, netištěná
  • horká, chladná (podle intenzity působení – počtu zapojených smyslů)

Politické subjekty

  • voliči, politické strany a hnutí, zájmové organizace, orgány místní správy a samosprávy, masová media

Politické aktivity

  • legislativa, pakty, dohody politických stran, volby, převraty, revoluce, vymahatelnost práva, media a jejich vliv, veřejné mínění

Hodnocení referátu Politologie jako věda

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  4. červenec 2017
  1 559×
  825 slov

Podobné studijní materiály

Komentáře k referátu Politologie jako věda