Obecné zákonitosti psychiky

  • jako osobnost označujeme převážně člověka, který se nějak odlišuje od ostatních, vyniká morálními vlastnostmi…
  • osobnost v psychologii je termín, který označuje určité aspekty každého jedince
  • jsme sami sebou po celý život
  • na podobné situace reagujeme většinou stejným způsobem, mění se jen zkušenostmi
  • osobnost je abstraktní pojem, představuje totožnost jedince po psychické stránce se sebou samým v různých obdobích a za různých okolností života
  • nositelem osobnosti je konkrétní člověk, který žije vnímá, učí se….
  • v duševním životě jedince probíhají procesy, podléhající obecným zákonitostem, platnými pro duševní život obecně – jsou předmětem obecné psychologie v té se používá dělení na jednotlivé psychické jevy:
    • Děje – proměnlivý průběh psychiky, aktivity, které mají počátek, průběh a konec – psychické procesy
    • Jedinec je připraven, aby nějaký děj mohl probíhat závisí na: okamžitém rozpoložení, aktuální duševní stav
    • Popisují se stálé obecné rysy – předpovídání chování jedince v situacích
  • třetí bod bývá předmětem psychologie osobnosti

Psychické procesy

  • prožívání a chování člověka je proměnlivé, dle toho co se děje v něm i v okolí
  • musí umět poznat, kdy mu hrozí nebezpečí, najít potravu, pamatovat si své okolí, poučit se z požitých situací…
  • psychické procesy slouží k poznávání okolního prostředí kombinací smyslového vnímání – pak nastává vyhodnocení zda je info důležitá
  • informace se dále myšlenkově zpracovává dle záměrů – může reagovat odpovídajícím chováním – udržování rovnováhy vnitřní i ve vztahu k okolí
  • duševní děje průběh změn od počátečního stavu ke konečnému
    • poznávací (kognitivní) procesy:
      • smyslové (vnímání, představy, fantazie)
      • rozumové (pojem, soud, úsudek, myšlení, řeč)
    • procesy paměti: zapamatování, uchování, vybavování
    • procesy motivační: emoce, city, vůle

Psychické stavy

  • vnitřní podmínka, připraveností k určitému jednání, k duševním dějům
  • jde o:
    • stavy pozornosti
    • citové stavy - nálady
  • informace získáváme poznáváním světa kolem nás, utváříme si obraz tohoto světa
  • dle svého obrazu pak jednáme

Osobní faktory uplatňující se v poznání – „filtr osobnosti“

  • poznání je výběrové, správně vnímáme jen některé stránky podmětového pole a jiné potlačíme a uvědomíme si je později
  • vybíráme si co jak vnímáme, dva lidé, i když se dívají na stejnou věc nemusí vidět totéž
  • obecná psychologie na vnímání jednoduchých figur – na smyslových klamech ukazuje, že náš obraz je nepřesný i pří vnímání geometrických tvarů v prostoru
  • ve složitějších poznávacích pochodech se uplatňují osobnostní faktory
  • můžeme je rozdělit do dvou skupin:
    • Přechodné vlivy
    • Trvalejší vlivy

Pozornost

  • nejdůležitější duševní stav
  • ovlivňuje aktuální funkční zdatnost jedince
  • působí na průběh a výsledky jeho činností, uplatňuje se i v poznání
  • je funkcí celkového stavu organismu a některých oblastí CNS – jde o stav aktivace
  • aktivace CNS se plynule mění v průběhu dne:
    • Bezvědomí
    • Nejnižší přirozený stupeň aktivace je hluboký spánek
    • Ztráta vědomí vnějšího světa – sny
    • Snížené stavy aktivace – přechod spánku a bdění, denní snění, nebo stavy únavy…
    • Střední aktivace – cítíme se svěží, dobře se soustřeďujeme na práci
    • Zvýšená aktivace – zvýšené napětí při náročných úkolech, zvýšená pozornost, dříve nastupuje únava
    • Vysoká aktivace – organismus připraven k max. výkonu, zvýšení podráždění CNS, emocionálně se jedná o stav afektu
  • aktivace se také snižuje při různých nemocích, při požití alkoholu, stejnotvárností
  • zvýšit ji můžeme novými podněty stimulujícímu RET (pohyb, hudba, káva, sprcha…)
  • pozornost je psychický stav, který zajišťuje na určitou dobu soustředění člověka na jeden jev:
    • přepojování pozornosti – mezi dvěmi činnostmi, pokud je jedna plně automatizovaná a vědomá činnost
    • výběrovost pozornosti – vysvětluje proč si všímáme jen něčeho
    • kolísání pozornosti – příčinou toho, že se během delší činnosti na některé části soustředíme dobře, ale po chvíli už ne
    • rozsah pozornosti – je omezený, lidi dokáží současně postřehnout 6 – 7 prvků
  • rozlišujeme:
    • bezděčnou pozornost – je krátkodobá rychle vzniká i zaniká, pomáhá rychlé orientaci v prostředí, nestačí k dlouhodobější činnosti
    • záměrná pozornost – k realizaci dlouhodobé činnosti, k učení…, je regulována cílem, kterého se snažíme dosáhnou a vůli jedince, doba soustředěnosti se prodlužuje. Vůle je jen jedou z podmínek. Patří sem:
      • motivace k příslušné činnosti – uplatňuje se vůle
      • střídání s jinou činností, přestávky – organizační schopnosti
      • celkový stav aktivace CNS – chemická stimulace je jen krátkodobá
      • návyk zabývat se soustředěnou činností – dlouhodobý nácvik

Celkový stav osobnosti (citové stavy ve vnímání)

  • připravenost k vnímání toho co s naším cílem souvisí, co očekáváme, toho nač se těšíme nebo čeho se obáváme
  • výsledek může pozměnit:
    • členění celé vnímané situace (vjemové pole)
      • pozornost se zaměřuje na jednu činnost, osobu, předmět zájmu a ostatní tvoří pozadí
      • motivačně významný předmět snáze vystupuje mezi ostatními nevýznamnými předměty, které tvoří pozadí
    • zaměřenost:
      • vede k seskupován předmětů v okolí do větších celků
      • jinak postupuji, když chci půjčit přednášky a jinak když chci jít na volejbal
      • změní se zaměřenost víc je vnímám
    • očekávání:
      • vede také ke zkreslování situace
      • ve společenském životě jednáme dle stereotypů, kdy přisuzujeme jednotlivým lidem na základě omezené informace, jakou budou hrát roli, jak se boudou chovat

Zakotvení

  • všechno co člověk vnímá automaticky porovnává s tím co už zná, s vlastními názory a představami o světě
  • v poznávacích procesech je kotvou takový podnět, podle kterého vše posuzujeme
  • uplatňuje se na výsledném obrazu vnímavého i podle toho, zda je vnímané blízké mému obrazu světa, mému názoru, považuji je za skoro stejné, dojde k připodobnění
  • pokud se vnímané více odlišuje – uplatní se sklon k odlišení – přehlédnu to v čem se shodujeme, považuji názor druhého za extrémnější

Právě působící motivy

  • můžeme způsobit, že vnímáme to co si přejeme, nebo před čím chceme uniknout a ne skutečnost

Poznávací styly

  • jsou poměrně trvalé, v čase stálé způsoby, jak daná osoba vnímá, myslí, pamatuje a řeší problémy
  • rozdíly mezi globálním poznávacím stylem proti analytickému
  • analytické vnímání – lidé jsou zaměřeni na detaily, zřetelně odlišují jednotlivé prvky od pozadí, přemýšlí o nich odděleně, přemísťují je, dovedou získat od situace odstup
  • globální poznávací styl – vnímají celkový dojem, zapojují se do okolí, nechají se vtáhnout mezi ně, nechají se ovlivnit, spoluprožívají svět i problémy ostatních
  • rozdíly mohou být mezi osobami:
    • zarovnávají odlišnosti – vnímají věci jako stejné, později si třeba všimnou změn
    • zaostřují – zvětšují i malé rozdíly, i drobné změny je ruší, mohou je i přeceňovat jejich význam

Hodnocení referátu Obecné zákonitosti psychiky

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  19. listopad 2017
  3 054×
  992 slov

Podobné studijní materiály

Komentáře k referátu Obecné zákonitosti psychiky