Psychika - struktura

  • psychika
    • = soubor všech psychických jevů
    • neustále se vyvíjí, mění a vzájemně ovlivňuje
  • psychické jevy
    • = odrazy vnějšího prostředí a nás samotných (vztah k sobě)
    • naše individuální vnitřní podmínky (s čím jsme se narodili)

Základní schéma psychické reakce

PODNĚT → SMYSLY (analýza) → RECEPTORY (nervová zakončení) → DOSTŘEDIVÉ NERVY → MOZEK → ODRAZ → ZPRACOVÁNÍ (myšlení) → ODPOVĚĎ (výsledek myšlení) → ODSTŘEDIVÉ NERVY → VÝKONNÉ ORGÁNY (svaly, žlázy)

Prožívání

  • zahrnuje všechny psychické procesy, které si můžeme a jsme schopni uvědomit
  • na základě prožívání si uvědomujeme prožívání v čase, postavení ve společnosti…

Charakteristické znaky nebo vlastnosti

  1. subjektivnost
    • každý člověk prožívá sám a po svém
    • subjektivní = individuální
  2. jedinečnost = neopakovatelnost
    • cokoliv prožíváme, nemůžeme prožít znovu stejně
  3. časová neohraničenost = časová plynulost
    • můžeme prožívat minulost (př. co jsme dělali včera), ale i budoucnost (př. naše představy, touhy)
  4. prožívání je jen část naší psychiky
  5. prožívání nelze zcela vyjádřit chováním

Kategorie (formy) prožívání:

Odpovídají na otázku, co prožívání obsahuje.

I. psychické procesy

Mají nějaký průběh.

  1. poznávací
    • proces psychiky, který nastupuje jako první
    • poznáváme svět kolem sebe i sebe sama
      • vnímání – činnost smyslů
      • představivost
      • myšlení
      • paměť
      • učení
  2. citové
    • všechny emoce, které vznikají v procesu poznáván k poznávanému objektu
  3. volní (snahové)
    • snaha na objekt poznání působit
    • všechny snahové procesy, které vznikají směrem k objektu
    • směřujeme k objektu – o něco usilujeme
    • směřujeme od objektu – snažíme se mu vyhnout

II. psychické stavy

  • momentální stav psychiky
  • schopnost reagovat, fungovat
  • ovlivněna počasím, fyzickou stránkou, citovým rozpoložením, únava …

III. psychické vlastnosti

  • vlastnosti naší psychiky, které jsou relativně stálé
  • pro každého člověka typické
  1. aktivačně-motivační
    • vše, co nás motivuje nebo nutí (pudy, zvyky, biologické potřeby, zájmy, záliby)
    • pokud nejsou potřeby uspokojeny, činí nás to nervózními a nespokojenými
  2. vztahové a postojové
    • hodnoty, které nás ovlivňují
    • názor = myslím si
    • postoj = jsem o tom přesvědčen
    • pokud jsme k někomu pozitivní, pozitivně nás to také naladí a ovlivňuje naši psychiku
  3. výkonové
    • limity našich fyzických i psychických výkonů
    • předem určují maximum našeho výkonu
  4. autoregulační
    • ovládání sebe sama
    • souvisí s vůlí, jak se dokážeme ovládat
      • sebekritiku
      • sebeovládání
      • sebevědomí
  5. dynamické
    • naše vnitřní energie a rychlost zpracování
    • jak rychle funguje naše nervová soustava
    • jak jsme schopni reagovat a jak jsme akční

Vědomí

  • součást prožívání
  • základem pro vytvoření vědomí jsou zkušenosti a vlastní aktivita jedince
  • všechny psychické jevy, které si teď momentálně uvědomujeme
  • vědomí je:
    • individuální - každý má jiné zkušenosti a jinak k tomu přistupuje
    • utvářeno historicky - lidé před 1000 lety měli jiné vědomí než lidé dnes
  • rozvíjí se mezi 2-3 rokem života
  • jsme schopni si uvědomit sebe sama:
    • kdo jsem? - uvědomujeme si své já, odlišnosti od ostatních
    • v prostoru - kde jsem, kde se pohybuji, druzí lidé kolem mě
    • v čase - reálná doba (př. kolik mi je let, kolik je hodin)
    • v moci - hranice našeho chování
  • co můžu a co už ne

Nereální vědomí

  • ne všichni mají reálné vědomí
  • nemají mentálně zaostalí, lidé s roztroušenou sklerózou, pod vlivem drog, alkoholu, mimina, velmi staří lidé, neléčení nemocí

Nevědomí

  • všechny psychické stavy, které si nejsme schopni uvědomit
  • patří sem:
    • vytěsněné zážitky (negativní zážitky z dětství)
    • potlačované touhy a přání, které jsou v rozporu s obecně platnou a uznávanou etiketou
    • pudy a instinkty
    • podprahové podněty
      • člověk je schopen vnímat v rámci nějakého prahu (horní x dolní)
      • leží těsně pod hranicí vnímavosti
    • postupy automatizovaných činností = podmíněné reflexy
      • vše, co jsme se v minulosti naučili a teď je děláme automaticky
      • př. jak se píše jaké písmeno

Projevy nevědomí v chování

  • sny - souvisí s tím, co člověk prožívá
  • přeřeknutí - ve chvíli, kdy upadá naše koncentrace
  • nevysvětlitelné, nepochopitelné emoce a reakce vyvolané gestem, vzhledem…
  • mimořádné stavy vědomí (př. hypnóza, psychotropní látky, náměsíčnost, horečka, α hladina spánku…)

Spánek

  • relaxační fáze organismu
  • dochází k utlumení všech funkcí
  • člověk prospí cca 1/3 života (novorozenec 20 h denně, v 10 letech 10-12 h, dospělí 7 h, staří 5 h)
  • Freud napsal dílo „Výklad snů“
  • fáze spánku:
    • NREM - nedochází k pohybu očí
      • usínání
        • frekvence 25-16 Hz
        • převažují α vlny
        • stav polobdělosti - vnímáme, co se děje okolo nás, ukládá se do nevědomí
      • lehký spánek
        • frekvence 15-8 Hz
        • převažují β vlny
      • normální spánek
        • frekvence 7-3 Hz
        • převažují δ vlny
      • hluboký spánek
        • frekvence 0,5-2,5 Hz
        • převládají teta vlny
        • má největší podíl na relaxaci
        • opakuje se cca po 90 minutách
    • REM
      • trvá 5-10 minut
      • v této fázi se nám zdají sny
      • pokud se v této fázi vzbudíme → pamatujeme si sny
      • ochabnutí svalů, pohyby očních bulev
  • náměsíčnost
    • jedna část mozku není dostatečně utlumena
    • nejčastější u malých dětí, kdy není dostatečně uklidněn pohybový aparát

Chování

  • vnější projev psychiky
  • aktivita jedince pozorovatelná druhými lidmi, sebou samým nebo je měřitelná přístroji

Verbální chování

  • verbální chování tvoří maximum 30% celkového chování
  1. vnější řeč
    • mluvená:
      • obsahová
        • co říkáme
        • tvoří asi 7% verbálního chování
      • formální
        • jak to říkáme
        • tvoří asi 23% verbálního chování
        • paraverbalita = neurčuje co říkáme, ale jakou formou (př. tón hlasu, výška hlasu, intenzita)
      • slovní vata = slova k ničemu (př. vlastně, prostě…)
    • b) psaná
  2. vnitřní řeč - řeč pro sebe sama

Neverbální chování (nonverbální)

  • řeč těla
  • velká část vychází z našeho nevědomí
  • osobní prostor = bublina kolem nás
    • pokud někdo tento prostor poruší → více jej vnímáme
    • symbolika = jak velký prostor kolem sebe máme
    • nejčastěji je to 0,5 – 1,5m
  • reakce
    • nejjednodušší způsoby chování
    • nemůžeme regulovat vědomím
    • nejstarší nepodmíněné reflexy
    • př. reakce vnitřních orgánů, svalů a žláz
  • odpovědi
    • naučené způsoby chování
    • podmíněné reflexy
    • chování pod kůží = zadržená odpověď
    • snaha ovládnout chování, které cítíme, že chceme udělat, ale navenek to skrýváme
  • jednání
    • výsledek našeho rozhodnutí
    • není naučené ani vrozené
    • př. nedám mamince facku, protože…
  • vnější výrazy
    • výrazy našich vegetativních procesů na povrchu těla
    • př. pot, zrudnutí, tiky, třes, pláč, husí kůže…

pozn. referát „Neverbální chování“

  • mimika - výraz obličeje (př. úsměv, oční kontakt, svraštělé čelo)
  • habtika - podání rukou
  • proxemika - vzdálenost lidí
    • intimní zóna (60cm)
    • osobní zóna (do 1,5m)
    • společenská zóna (do 2m)
    • veřejná
    • vertikální
  • postorologie
    • poloha těla
    • jak stojíme, úklony
  • gesta
    • výrazové pohyby rukou
    • znaková řeč
  • kinezika - pohyby těla
  • pronemika - kolik času komu věnujeme
  • grafologie - rozbor písma

Emoce

  • cit = emoce = pocit
  • = psychický stav, ve kterém se odráží prožívání sebe sama nebo okolního prostředí
  • provází jakýkoliv psychický proces
  • vzniká jako reakce psychiky na působení podnětu
  • City jsou prožívání subjektivního stavu nebo vztahu k působícímu podnětu, navenek se mohou projevovat chováním
  • podněty, které přicházejí zvenčí a zevnitř prožíváme jako příjemné (libé- stenické) nebo nepříjemné (nelibé – astenické)

C.G.Jung

  • cit je vyjádřením vztahu, který se dá popsat a má určitou intenzitu
  • emoce je cit takové intenzity, že se mění fyziologický stav organismu
  • city můžeme ovládat , ale emoce ovládají nás
    • př. afekt
      • silnější emoce (invaze)
      • stav kdy člověk nedokáže ovládat a kontrolovat své chování
      • člověk je zajatcem svého prožitku a odeznění tohoto stavu souvisí s odezněním fyziologických změn př. ventilace, městnání krve, křeče, zvýšení srdeční frekvence

Charakteristické znaky emocí

  1. individuálnost = subjektivnost
    • každý na daný podnět reaguje jinak
  2. intenzita
    • jak je daná emoce prožívána
    • začíná vždy v 0 a může jít do maxima
  3. polarita
    • emoce mají dvě opačné polohy
    • maximální intenzita může být kladná i záporná
    • indiferentní bod = podnět v nás nevyvolává žádné emoce
    • př. láska x nenávist; radost x smutek
    • lhostejnost je emoce!
  4. ambivalence
    • v jeden okamžik je možné prožívat dva zcela opačné city
    • „Odi et amo“ (nenávidím a miluji)
    • př. vztah drogově závislých k droze
  5. nakažlivost
    • člověk má tendence stáhnout ostatní do své nálady
    • emoce musí být hodně silné
    • př. maminka přijde z práce…
  6. délka trvání
    • některé emoce mohou být krátkodobé (leknutí) a jiné celoživotní (partneři, vztah k matce)

+ charakteristické znaky prožívání

Vnější projevy citů

Není je možné zcela vyjádřit.

  1. mimika - výraz obličeje
    • nejvíce v očích, ústech popř. čele
  2. gestika - pohyby rukou
  3. posturika - poloha a držení těla
  4. řeč
    • důležitá hlavní formální stránka (tempo, tón hlasu, hlasitost)
    • čím více emocí, tím větší hlasitost
  5. hormony
    • do těla se vyplavuje adrenalin, serotonin
  6. vnější projevy
    • třes, červenání, husí kůže…

Vlastnosti citů

  • individuální odlišnosti každého jedince
  1. senzitivnost = citová dráždivost
    • jak snadno vznikají u člověka city a jak rychle je schopen emočně reagovat
  2. senzibilita = citová vnímavost
    • jak člověka ovlivňují city vlastní i jeho okolí
    • jak moc člověk podléhá negativním citům
  3. citovost = citová bohatost
    • rozsah emocí
    • někteří lidé jsou schopni bohatého prožívání, jiní jsou citově chudí a nejsou schopni prožívat různé druhy citů
    • citová chudost bývá způsobena emoční deprivací v dětství
  4. citová zralost
    • schopnost ovládat vnější projevy emocí
    • jak dobře známe své emoce a jsme schopni ovládat jejich vnější projevy
    • nejméně ovládají své emoce malé děti a lidé v období puberty
  5. sugestibilita = citová ovlivnitelnost
    • do jaké míry se necháme ovlivnit svými emocemi
    • u některých lidí jsou emoce jediným faktorem při rozhodování se
  6. empatie = schopnost vcítit se a porozumět citům druhých

Druhy citů

  1. biologické = nižší city
    • jedná se o city spojené s biologickými potřebami
    • společné s ostatními živočišnými druhy
    • vznikají při uspokojení nebo neuspokojení potřeb
  2. citové reakce
    • vznikají na základě nečekané změny nebo porušení vnitřního či vnějšího prostředí
    • bývají krátkodobé, mají vysokou intenzitu → extrémní reakce → afekt (= záchvat emocí, chování za základě pudů, rozum ustupuje do pozadí) → vyčerpání → apatie
    • dělení:
      • útočné - negativní emoce
        • př. vztek, zlost, nenávist, rozhořčení, hněv, zuřivost, naštvání
      • obranné - př. strach, úzkost, beznaděj, zoufalství, úlek, panika, obava, zklamání, fobie
        • strach = opodstatněná reakce na konkrétní podnět
        • fobie = neopodstatněné reakce na nereální ohrožení
      • sociální - vznikají ve vztahu k druhým lidem
        • dělení:
          • pečovatelské - př. soucit, starost, obava, lítost
          • nadvlády - př. pohrdání, namyšlenost, hrdost, lhostejnost, pýcha, opovrhování
          • závislosti, podřízenosti - př. méněcennost, závist, poníženost, obdiv, pokora, úcta
          • city k sobě samému - př. obdiv, nenávist, zklamání
  3. citové stavy = citové nálady
    • vznikají na základě citových reakcí
    • mohou vzniknout neuvědoměle, bez přímého působení podnětu
    • mají menší intenzitu, avšak jsou dlouhodobé
    • možné do určití míry kontrolovat (nálada jde změnit)
  4. citové vztahy
    • vytvářejí se ke skutečnému podnětu, který může být konkrétní i abstraktní
    • dlouhodobé, s proměnlivou intenzitou
    • vztah může být k lidem, zvířatům, věcem, prostředí, k sobě samému, k činnostem nebo k duchovním hodnotám (př. víra, tradice, dějiny, morálka, život, umění)
    • př. láska, vášeň, nenávist, lhostejnost, stud, respekt, obdiv, tolerance, zášť, touha, strach, pohrdání, náklonnost, hrdost, přátelství
  5. vyšší city = city společenského vědomí
    • vznikají u člověka v důsledku procesu socializace
    • dělení:
      • etické - př. výchova, stud, opovržení, solidarita
      • estetické - vztah ke kráse
        • př. libost x nelibost, krása x ošklivost
      • intelektuální - vztah k poznávání
        • př. zvědavost, nadšení z nových informací, lhostejnost
      • sociální - vztah k lidem
        • př. egoismus, obdiv, závist, žárlivost, sympatie, důvěra, altruismus
      • city lidské důstojnosti - př. hrdost, podlost, pokora, respekt

Hodnocení referátu Psychika - struktura

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  25. září 2017
  115×
  1693 slov

Komentáře k referátu Psychika - struktura