Psychika - struktura
- psychika
- = soubor všech psychických jevů
- neustále se vyvíjí, mění a vzájemně ovlivňuje
- psychické jevy
- = odrazy vnějšího prostředí a nás samotných (vztah k sobě)
- naše individuální vnitřní podmínky (s čím jsme se narodili)
Základní schéma psychické reakce
PODNĚT → SMYSLY (analýza) → RECEPTORY (nervová zakončení) → DOSTŘEDIVÉ NERVY → MOZEK → ODRAZ → ZPRACOVÁNÍ (myšlení) → ODPOVĚĎ (výsledek myšlení) → ODSTŘEDIVÉ NERVY → VÝKONNÉ ORGÁNY (svaly, žlázy)
Prožívání
- zahrnuje všechny psychické procesy, které si můžeme a jsme schopni uvědomit
- na základě prožívání si uvědomujeme prožívání v čase, postavení ve společnosti…
Charakteristické znaky nebo vlastnosti
- subjektivnost
- každý člověk prožívá sám a po svém
- subjektivní = individuální
- jedinečnost = neopakovatelnost
- cokoliv prožíváme, nemůžeme prožít znovu stejně
- časová neohraničenost = časová plynulost
- můžeme prožívat minulost (př. co jsme dělali včera), ale i budoucnost (př. naše představy, touhy)
- prožívání je jen část naší psychiky
- prožívání nelze zcela vyjádřit chováním
Kategorie (formy) prožívání:
Odpovídají na otázku, co prožívání obsahuje.
I. psychické procesy
Mají nějaký průběh.
- poznávací
- proces psychiky, který nastupuje jako první
- poznáváme svět kolem sebe i sebe sama
- vnímání – činnost smyslů
- představivost
- myšlení
- paměť
- učení
- citové
- všechny emoce, které vznikají v procesu poznáván k poznávanému objektu
- volní (snahové)
- snaha na objekt poznání působit
- všechny snahové procesy, které vznikají směrem k objektu
- směřujeme k objektu – o něco usilujeme
- směřujeme od objektu – snažíme se mu vyhnout
II. psychické stavy
- momentální stav psychiky
- schopnost reagovat, fungovat
- ovlivněna počasím, fyzickou stránkou, citovým rozpoložením, únava …
III. psychické vlastnosti
- vlastnosti naší psychiky, které jsou relativně stálé
- pro každého člověka typické
- aktivačně-motivační
- vše, co nás motivuje nebo nutí (pudy, zvyky, biologické potřeby, zájmy, záliby)
- pokud nejsou potřeby uspokojeny, činí nás to nervózními a nespokojenými
- vztahové a postojové
- hodnoty, které nás ovlivňují
- názor = myslím si
- postoj = jsem o tom přesvědčen
- pokud jsme k někomu pozitivní, pozitivně nás to také naladí a ovlivňuje naši psychiku
- výkonové
- limity našich fyzických i psychických výkonů
- předem určují maximum našeho výkonu
- autoregulační
- ovládání sebe sama
- souvisí s vůlí, jak se dokážeme ovládat
- sebekritiku
- sebeovládání
- sebevědomí
- dynamické
- naše vnitřní energie a rychlost zpracování
- jak rychle funguje naše nervová soustava
- jak jsme schopni reagovat a jak jsme akční
Vědomí
- součást prožívání
- základem pro vytvoření vědomí jsou zkušenosti a vlastní aktivita jedince
- všechny psychické jevy, které si teď momentálně uvědomujeme
- vědomí je:
- individuální - každý má jiné zkušenosti a jinak k tomu přistupuje
- utvářeno historicky - lidé před 1000 lety měli jiné vědomí než lidé dnes
- rozvíjí se mezi 2-3 rokem života
- jsme schopni si uvědomit sebe sama:
- kdo jsem? - uvědomujeme si své já, odlišnosti od ostatních
- v prostoru - kde jsem, kde se pohybuji, druzí lidé kolem mě
- v čase - reálná doba (př. kolik mi je let, kolik je hodin)
- v moci - hranice našeho chování
- co můžu a co už ne
Nereální vědomí
- ne všichni mají reálné vědomí
- nemají mentálně zaostalí, lidé s roztroušenou sklerózou, pod vlivem drog, alkoholu, mimina, velmi staří lidé, neléčení nemocí
Nevědomí
- všechny psychické stavy, které si nejsme schopni uvědomit
- patří sem:
- vytěsněné zážitky (negativní zážitky z dětství)
- potlačované touhy a přání, které jsou v rozporu s obecně platnou a uznávanou etiketou
- pudy a instinkty
- podprahové podněty
- člověk je schopen vnímat v rámci nějakého prahu (horní x dolní)
- leží těsně pod hranicí vnímavosti
- postupy automatizovaných činností = podmíněné reflexy
- vše, co jsme se v minulosti naučili a teď je děláme automaticky
- př. jak se píše jaké písmeno
Projevy nevědomí v chování
- sny - souvisí s tím, co člověk prožívá
- přeřeknutí - ve chvíli, kdy upadá naše koncentrace
- nevysvětlitelné, nepochopitelné emoce a reakce vyvolané gestem, vzhledem…
- mimořádné stavy vědomí (př. hypnóza, psychotropní látky, náměsíčnost, horečka, α hladina spánku…)
Spánek
- relaxační fáze organismu
- dochází k utlumení všech funkcí
- člověk prospí cca 1/3 života (novorozenec 20 h denně, v 10 letech 10-12 h, dospělí 7 h, staří 5 h)
- Freud napsal dílo „Výklad snů“
- fáze spánku:
- NREM - nedochází k pohybu očí
- usínání
- frekvence 25-16 Hz
- převažují α vlny
- stav polobdělosti - vnímáme, co se děje okolo nás, ukládá se do nevědomí
- lehký spánek
- frekvence 15-8 Hz
- převažují β vlny
- normální spánek
- frekvence 7-3 Hz
- převažují δ vlny
- hluboký spánek
- frekvence 0,5-2,5 Hz
- převládají teta vlny
- má největší podíl na relaxaci
- opakuje se cca po 90 minutách
- REM
- trvá 5-10 minut
- v této fázi se nám zdají sny
- pokud se v této fázi vzbudíme → pamatujeme si sny
- ochabnutí svalů, pohyby očních bulev
- náměsíčnost
- jedna část mozku není dostatečně utlumena
- nejčastější u malých dětí, kdy není dostatečně uklidněn pohybový aparát
Chování
- vnější projev psychiky
- aktivita jedince pozorovatelná druhými lidmi, sebou samým nebo je měřitelná přístroji
Verbální chování
- verbální chování tvoří maximum 30% celkového chování
- vnější řeč
- mluvená:
- obsahová
- co říkáme
- tvoří asi 7% verbálního chování
- formální
- jak to říkáme
- tvoří asi 23% verbálního chování
- paraverbalita = neurčuje co říkáme, ale jakou formou (př. tón hlasu, výška hlasu, intenzita)
- slovní vata = slova k ničemu (př. vlastně, prostě…)
- b) psaná
- vnitřní řeč - řeč pro sebe sama
Neverbální chování (nonverbální)
- řeč těla
- velká část vychází z našeho nevědomí
- osobní prostor = bublina kolem nás
- pokud někdo tento prostor poruší → více jej vnímáme
- symbolika = jak velký prostor kolem sebe máme
- nejčastěji je to 0,5 – 1,5m
- reakce
- nejjednodušší způsoby chování
- nemůžeme regulovat vědomím
- nejstarší nepodmíněné reflexy
- př. reakce vnitřních orgánů, svalů a žláz
- odpovědi
- naučené způsoby chování
- podmíněné reflexy
- chování pod kůží = zadržená odpověď
- snaha ovládnout chování, které cítíme, že chceme udělat, ale navenek to skrýváme
- jednání
- výsledek našeho rozhodnutí
- není naučené ani vrozené
- př. nedám mamince facku, protože…
- vnější výrazy
- výrazy našich vegetativních procesů na povrchu těla
- př. pot, zrudnutí, tiky, třes, pláč, husí kůže…
pozn. referát „Neverbální chování“
- mimika - výraz obličeje (př. úsměv, oční kontakt, svraštělé čelo)
- habtika - podání rukou
- proxemika - vzdálenost lidí
- intimní zóna (60cm)
- osobní zóna (do 1,5m)
- společenská zóna (do 2m)
- veřejná
- vertikální
- postorologie
- poloha těla
- jak stojíme, úklony
- gesta
- výrazové pohyby rukou
- znaková řeč
- kinezika - pohyby těla
- pronemika - kolik času komu věnujeme
- grafologie - rozbor písma
Emoce
- cit = emoce = pocit
- = psychický stav, ve kterém se odráží prožívání sebe sama nebo okolního prostředí
- provází jakýkoliv psychický proces
- vzniká jako reakce psychiky na působení podnětu
- City jsou prožívání subjektivního stavu nebo vztahu k působícímu podnětu, navenek se mohou projevovat chováním
- podněty, které přicházejí zvenčí a zevnitř prožíváme jako příjemné (libé- stenické) nebo nepříjemné (nelibé – astenické)
C.G.Jung
- cit je vyjádřením vztahu, který se dá popsat a má určitou intenzitu
- emoce je cit takové intenzity, že se mění fyziologický stav organismu
- city můžeme ovládat , ale emoce ovládají nás
- př. afekt
- silnější emoce (invaze)
- stav kdy člověk nedokáže ovládat a kontrolovat své chování
- člověk je zajatcem svého prožitku a odeznění tohoto stavu souvisí s odezněním fyziologických změn př. ventilace, městnání krve, křeče, zvýšení srdeční frekvence
Charakteristické znaky emocí
- individuálnost = subjektivnost
- každý na daný podnět reaguje jinak
- intenzita
- jak je daná emoce prožívána
- začíná vždy v 0 a může jít do maxima
- polarita
- emoce mají dvě opačné polohy
- maximální intenzita může být kladná i záporná
- indiferentní bod = podnět v nás nevyvolává žádné emoce
- př. láska x nenávist; radost x smutek
- lhostejnost je emoce!
- ambivalence
- v jeden okamžik je možné prožívat dva zcela opačné city
- „Odi et amo“ (nenávidím a miluji)
- př. vztah drogově závislých k droze
- nakažlivost
- člověk má tendence stáhnout ostatní do své nálady
- emoce musí být hodně silné
- př. maminka přijde z práce…
- délka trvání
- některé emoce mohou být krátkodobé (leknutí) a jiné celoživotní (partneři, vztah k matce)
+ charakteristické znaky prožívání
Vnější projevy citů
Není je možné zcela vyjádřit.
- mimika - výraz obličeje
- nejvíce v očích, ústech popř. čele
- gestika - pohyby rukou
- posturika - poloha a držení těla
- řeč
- důležitá hlavní formální stránka (tempo, tón hlasu, hlasitost)
- čím více emocí, tím větší hlasitost
- hormony
- do těla se vyplavuje adrenalin, serotonin
- vnější projevy
- třes, červenání, husí kůže…
Vlastnosti citů
- individuální odlišnosti každého jedince
- senzitivnost = citová dráždivost
- jak snadno vznikají u člověka city a jak rychle je schopen emočně reagovat
- senzibilita = citová vnímavost
- jak člověka ovlivňují city vlastní i jeho okolí
- jak moc člověk podléhá negativním citům
- citovost = citová bohatost
- rozsah emocí
- někteří lidé jsou schopni bohatého prožívání, jiní jsou citově chudí a nejsou schopni prožívat různé druhy citů
- citová chudost bývá způsobena emoční deprivací v dětství
- citová zralost
- schopnost ovládat vnější projevy emocí
- jak dobře známe své emoce a jsme schopni ovládat jejich vnější projevy
- nejméně ovládají své emoce malé děti a lidé v období puberty
- sugestibilita = citová ovlivnitelnost
- do jaké míry se necháme ovlivnit svými emocemi
- u některých lidí jsou emoce jediným faktorem při rozhodování se
- empatie = schopnost vcítit se a porozumět citům druhých
Druhy citů
- biologické = nižší city
- jedná se o city spojené s biologickými potřebami
- společné s ostatními živočišnými druhy
- vznikají při uspokojení nebo neuspokojení potřeb
- citové reakce
- vznikají na základě nečekané změny nebo porušení vnitřního či vnějšího prostředí
- bývají krátkodobé, mají vysokou intenzitu → extrémní reakce → afekt (= záchvat emocí, chování za základě pudů, rozum ustupuje do pozadí) → vyčerpání → apatie
- dělení:
- útočné - negativní emoce
- př. vztek, zlost, nenávist, rozhořčení, hněv, zuřivost, naštvání
- obranné - př. strach, úzkost, beznaděj, zoufalství, úlek, panika, obava, zklamání, fobie
- strach = opodstatněná reakce na konkrétní podnět
- fobie = neopodstatněné reakce na nereální ohrožení
- sociální - vznikají ve vztahu k druhým lidem
- dělení:
- pečovatelské - př. soucit, starost, obava, lítost
- nadvlády - př. pohrdání, namyšlenost, hrdost, lhostejnost, pýcha, opovrhování
- závislosti, podřízenosti - př. méněcennost, závist, poníženost, obdiv, pokora, úcta
- city k sobě samému - př. obdiv, nenávist, zklamání
- citové stavy = citové nálady
- vznikají na základě citových reakcí
- mohou vzniknout neuvědoměle, bez přímého působení podnětu
- mají menší intenzitu, avšak jsou dlouhodobé
- možné do určití míry kontrolovat (nálada jde změnit)
- citové vztahy
- vytvářejí se ke skutečnému podnětu, který může být konkrétní i abstraktní
- dlouhodobé, s proměnlivou intenzitou
- vztah může být k lidem, zvířatům, věcem, prostředí, k sobě samému, k činnostem nebo k duchovním hodnotám (př. víra, tradice, dějiny, morálka, život, umění)
- př. láska, vášeň, nenávist, lhostejnost, stud, respekt, obdiv, tolerance, zášť, touha, strach, pohrdání, náklonnost, hrdost, přátelství
- vyšší city = city společenského vědomí
- vznikají u člověka v důsledku procesu socializace
- dělení:
- etické - př. výchova, stud, opovržení, solidarita
- estetické - vztah ke kráse
- př. libost x nelibost, krása x ošklivost
- intelektuální - vztah k poznávání
- př. zvědavost, nadšení z nových informací, lhostejnost
- sociální - vztah k lidem
- př. egoismus, obdiv, závist, žárlivost, sympatie, důvěra, altruismus
- city lidské důstojnosti - př. hrdost, podlost, pokora, respekt
Hodnocení referátu Psychika - struktura
Líbila se ti práce?
Podrobnosti
25. září 2017
4 894×
1693 slov
Podobné studijní materiály
Komentáře k referátu Psychika - struktura