Teorie sociálních skupin

Sociální útvary (= společenské skupiny)

  • = skupiny lidí, které jsou vymezené vztahy mezi nimi, v nichž kolektivně organizují své institucionální činnosti, v tradiční společnosti byli lidé spol. normami vedeni k tomu, aby navzájem účinně a dobře spolupracovali -> změna po vzniku kapitalismu – vysoce komplexní dělba práce (Dürkheim), lidské činnosti jsou rozděleny do velkých formálních organizací.
  • v tradiční společnosti žili lidé v komunitách, v menších společenských celcích, spojených pevně společným zájmem (obstarávání obživy), v moderní společnosti fungují jako komunity relativně izolovaná hnutí (např. sekty) – většinou na rozdíl od tradiční komunity jsou přechodná a brzo zanikají

Sociální vztahy

  • formální - vymezené definovatelnou hierarchií soc. postů a s nimi spojených rolí, lze v nich snadno rozpoznat vztah podřízenosti a nadřízenosti, např.: škola, armáda, apod.
  • neformální - nemají jasně definované posty a vztahy nadřízenosti a podřízenosti, vymezeny osobními, dokonce emocionálními vazbami, např.: rodina, skupina přátel, apod.

Druhy skupin

  1. sociální kategorie
  2. skupiny v nejužším slova smyslu
  3. sociální agregáty

Sociální kategorie

  • lidé mají společný alespoň jeden znak (občané ČR, důchodci, křesťané)

Sociální skupiny ve vlastním smyslu

  • v procesu socializace hraje největší roli
  • malé (max. 30 lidí) - spojuje je společný cíl, vlastnost, funkce
  • osobní kontakt („face to face“)
  • → vznik komunikační sítě → vznik vztahů (= skupinová dynamika)
  • → diferenciace rolí a pozic
    • vertikální - diferenciace autority
    • horizontální - základní dělba práce uvnitř skupiny
  • → osvojení si rolí → plnění úkolů; systém sankcí → vznik skupinového vědomí – míra identifikace se skupinou
  • skupina má normativní a hodnotový systém
  • po dosažení cíle se skupina rozpadá
  • vzájemně na sebe působí (interreagují):
    • přímo
    • něpřímo

Charakteristické znaky skupin

  1. podle velikosti
    • malé skupiny - max. 30 lidí (rodina, sportovní tým, kapela, parta lidé se navzájem znají, jejich komunikace má osobní, mnohdy intimní ráz)
    • střední skupiny - více lidí (všichni křesťané, studenti jedné školy)
    • velké - národ, obyvatelé velkoměsta
  2. podle vztahu
    • primární
      • malé, dlouhodobé skupiny -, cílem je uspokojení pozitivních emocí (rodina)
      • pozitivní vztah, udržujeme těsné neformální vazby (převládají bezprostřední kontakty)
      • hraje podstatnou úlohu v procesu socializace
    • sekundární
      • fungují z jiného důvodu než být spolu
      • vznikají za účelem dosažení nějakého cíle
      • spíše formální vazby
      • např. politické strany, etnické skupiny, spol. třídy a vrstvy -> pojem asociace = dlouhodobé, formálně organizované, dobrovolné i nedobrovolné (vězni)
        • formální
        • třídy
        • etnické skupiny - rasy, národnosti, národy
  3. podle oficiálnosti:
    • formální skupiny - zapsané (pol. strana, třída, zájmový kroužek, církev)
      • asociace
      • organizace
    • neformální skupiny - nejsou zapsané (parta)
  4. podle členství
    • členské = vlastní (in group - my) a
      • členství - může být cizí (nečlenské) nebo vlastní (členské)
      • dobrovolné - např. zájmové kroužky
      • nucené - např. vězení, základní škola
      • automatické - např. příslušník národa, pohlaví, rasa, rodina
    • referenční = nečlenské = nevlastní = vztažné (out group – já x oni)

Sociální agregát

  • = skupina lidí, definovaných pouze prostorem, bez spol. zájmů, spojení pouze prostorové, např. náhodné shluky lidí čekající na dopravním přechodu na zelenou
  • shluky - např. u dopravní nehody
  • zvláštní prostorové konfigurace - vedou k nim sociální jevy - turistika, cestování
  • náhodné - např. lidé na zastávce
  • dav - Le Bon popsal davové šílenství - teorie davu

Davy

  • = v podstatě sekundární skupiny, zvláštní typ soc. agregátu
  • společné místo a mají společný popud a společný cíl aktivity
  • anonymní, absence trvalejších vazeb, pomíjivost
  • teorie davového chování - Gustav Le Bon - teoretik fašismu, vypracoval první davovou studii
  • člověk v davu ztrácí individualitu - anonymita - pocit anonymity a bezpečí → všichni dělají totéž
  • není sebekontrola → rozum ustupuje do pozadí; emoce mají převahu
  • v davu je vůdce a ostatní jej napodobují
  • projevuje se pudovost, afektivní chování (převažují instinktivní reakce, ztrácí se rozumová a morální kontrola)

Dělení davů

  • heterogenní (rozdílné) a homogenní (krom prostorové blízkosti mají ještě nějaký společný znak)
  • anonymní (pouliční dav) a neanonymní (např. Sněmovna)
  • aktivní (útočný, únikový, získávací, expresivní – demonstrace) a pasivní (posluchači)
  • zákonné a nezákonné

Klasifikace davů

  1. sociálně strukturované davy, tj. osoby spojené společným místem a soustředěné k témuž bodu zájmu, sociálně legalizované, uznávané, dělí se na:
    • posluchačstvo - např. divadelní či sportovní publikum
    • plánovaný expresivní dav - vyjadřuje sice určité emoce, avšak jde vždy o emoce uznané či respektované a o společensky schválený způsob jejich projevu (např. povolená manifestace)
  2. nahodilé davy - spojeny týmž místem a týmž zájmem, ale vznikly nepředvídaně, neplánovaně, dělí se:
    • divácké davy - lidé shluknuvší se kolem nějaké mimořádné události
    • panické davy - lidé prchající z hořící budovy apod., přičemž intenzita podnětu nemusí být úměrná intenzitě reakce
    • znepříjemňující (obtěžující anebo konkurující) davy - seskupení osob, která chtějí jako individua dosáhnout téhož cíle jako my (např. fronty)
  3. nezákonné davy - davy projevující chování, které je v rozporu se zákonem, tyto davy jsou nezákonné od samého počátku, lze rozlišit:
    • aktivní expresivní davy - rebelující davy, nepovolené demonstrace
    • amorální davy - orgiastické skupiny, větší skupiny toxikomanů, velké opilecké výtržnosti aj.

Teorie referenčních skupin (Robert Merton)

  • referenční skupina = taková, v níž jedinec touží získat či si udržet členství, identifikuje se s touto skupinou, s jejími hodnotami
  • ve společnosti jsou 3 formy vztahu:
    1. jedinec + jedinec → diáda
    2. jedinec + skupina
    3. skupina + skupina
  1. fáze: zvýšená činnost na udržení člověka ve skupině
  2. fáze: stádium nulové komunikace
  3. fáze: exkomunikace = vyhoštění ze skupiny
  • marginalizace – člověk se cítí sám; pocit, že nikam nepatří
  • anticipující socializace
    • = předjímání - zjištění poměrů, vztahů ve skupině
    • identifikace se se skupinou
    • stav, kdy se jedinec připravuje vědomě na vstup do své referenční skupiny
    • osvojuje si její normativní a hodnotový systém a učí se a napodobuje vzorce chování atp.
  • aspirace na členství - aktivní příprava, usilování o členství ve skupině
  • resocializace X patologická socializace

Skupina

  • člensky otevřená
    • po splnění podmínek přijímá nové členy
  • člensky uzavřená
    • vstup do ní není možný vůbec (tj. kasty, třídy, rodová šlechta) nebo je
    • velmi obtížný a je podmíněn téměř nesplnitelnými podmínkami (tj. teroristické skupiny, ilegální skupiny, náboženské sekty atp.)

Hodnocení referátu Teorie sociálních skupin

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  1. září 2017
  5 789×
  894 slov

Komentáře k referátu Teorie sociálních skupin