Anglický empirismus, filosofie osvícenství ve Francii a Německu

Anglický empirismus

  • 18.stol.
  • paradigma= jak můžeme dojít k pravdě (jak funguje naše poznávání)
  • kde je pravda; jsme schopni poznat pravdu
  • dva proudy
    • empirismus
      • navazuje na předchozí (Anglie)
      • Fr.Bacon → J.Locke → G.Berkeley → D.Hume
    • racionalismus
      • R. Descartes, B. Spinoza, G.Liebniz (katolická Evropa)
  • co je objektem a subjektem poznávání → těžiště na subjekt= člověk jako vědomí, duše, já
    • vnímáme já jako:
      1. já myslící
      2. já smysly vnímající
  • encyklopedisté

John Locke

  • Angličan, lékař, politik
  • senzualista, empirik
  • díla:
    • Eseje o lidském rozumu
      • zabýval se gnoseologií
      • Nihil est in intelectu, quod non fuerit in sensu
      • člověk se rodí jako „tabula rasa“
      • cokoliv máme ve vědomí, se dostává skrze smysly → zkušenosti
      • informace
        • = reflexe- jakákoliv činnost vedoucí k poskytnutí informací
        • vnitřní - v nás
        • vnější - o světě
      • až po zkušenosti → rozum → zpracovávání informací na principu asociace
      • osvícenský empirismus
    • Dvě pojednání o vládě
      • koncepce státu, společenské smlouvy
      • vychází z koncepce přirozeného práva
      • rodíme se přirozenými právy:
        1. svoboda
        2. rovnost
        3. právo vlastnit majetek
      • stát by měl dbát na dodržování lidských práv a při porušení by měly následovat sankce
      • ideální formou vlády je konstituční monarchie - konstituce jsou zákony, které omezují svobodu na základě lidu
      • → rozdělení moci do 2 složek:
        1. 1. zákonodárná - panovník
        2. 2. výkonná - lid
      • + lid má právo smlouvu vypovědět pokud panovník nevykonává svou funkci
        • → právo panovníka sesadit

George Berkeley

  • Ir; navazuje na Locka; cestoval
  • chtěl založit univerzitu na Bermudách
  • díla:
    • Pojednání o základech lidského poznání
      • „esse est percipi“ – existovat znamená být vnímán
  • solipsismus
    • = teorie navazující na jeho učení
    • existuje pouze to, co vnímáme
    • nezpochybnitelný je vnímající subjekt→rozum→ „důsledný iracionalismus“
    • vnímání je součástí člověka
    • jediné co skutečně existuje je vědomí člověka, ostatní je pouhá představa, kterou si vytváříme
    • spoustu věcí nevíme, zda existují, protože je nevnímáme
    • existovat znamená být vnímán

David Hume

  • Skot; knihovník
  • díla:
    • Dějiny Anglie
    • Zkoumání lidského rozumu
  • zabývá se představami→sdružují se→vytváří rozumové myšlenky→poslední myšlenkou je idea
  • užívání asociačních zákonů (Aristoteles)
  • 3 způsoby sdružování představ na základě as.zák.:
    1. zákon části a celku
    2. zákon podobnosti a kontrastu
    3. zákon příčiny a následku
  • vše co se děje v našem těle je plynutí představ¨
  • velká vlna ateismu
  • gnoseologický skepticismus
    • v našem vědomi jsou představy, ale ne skutečný svět
    • není potřeba 100% důkaz, stačí vysoce pravděpodobný
    • pravdu nemůžeme poznat úplně, jen s určitou pravděpodobností

Filosofie osvícenství ve Francii

  • Ludvíkovský absolutismus - „stát jsem já“
  • soc. filosofie, potřeba změny (půda pro revoluci)
  • církev - absolutní moc X panovník
  • nevěnuje se jen církevním záležitostem
  • proudy:
    1. sociální filosofie - Voltaire, Motesquieau
    2. encyklopedisté - Dalamber, Diderot, Rousseau
    3. materialisté - La Mettrie
  • psaly se encyklopedie

Charles Louis Motesquieau

  • díla:
    • Perské listy
      • cestopis, ale ve skutečnosti kritika, ale ne tehdejší společnosti
    • Duch zákonů
      • koncepce spol.smlouvy
      • přidává složku nezávislých soudů (do té doby soudy podléhali pan.)
      • rozhodující je celkový vývoj státu, forma spol. uspořádání, zákony vládce nemůže libovolně měnit
      • není ideální koncepce státu (poprvé u Aristotela)
      • panovník je zvolený lidem
      • teorie nezávislých soudů

Voltaire (Francois Marie Arouet)

  • kritika společnosti, absolutnímu státnímu zřízení, kritika církve a zneužívání moci
  • přispíval do encyklopedie, slovníku
  • vytvořil 1. filosofický slovník
  • názor theismu coby deismu
  • problémy → 2x byl zavřen (psal pamflety, vězněn v Bastile) → pronásledovaný → putoval po Evropě
  • požadavky
    • osobní svoboda (projevu, názorová tolerance)
    • proti dogmatismu, cenzuře
  • deismus: ruku v ruce s osvícenstvím

Jean Jacques Rousseau

  • pocházel z Ženevy → venkov ve Francii → Paříž
  • měl psychické problémy, zemřel opuštěný
  • dal svých 5 dětí do sirotčince
  • pro život je důležitá přirozenost
  • díla:
    • Rozprava o vědách a umění
      • umění a vědy nejsou užitečné pro mravnost a lidské štěstí – vedou k úpadku mravnosti - přirozenosti
      • nejsou podmínkami pokroku, nýbrž úpadku, protože chybí lidská přirozenost
    • Rozprava o původu a základech nerovnosti mezi lidmi
      1. neštěstí = vznik vlastnictví → vytvořil bohaté a chudé
      2.  neštěstím je ustavení vrchnosti → vládci a poddaní
      3. neštěstím je poslušnost → vládci a otroci bez lidských práv = největší forma zvrhlosti
    • O smlouvě společenské
      • sociální a politická filosofie
      • vrchol koncepce společenské smlouvy
      • na 1.místě zdůrazňuje přirozenou lidskou svobodu jako nezcizitelné právo
      • stát je určitou formou násilí na těchto právech, ale měla by být jen nutná míra násilí
      • sama moc nemůže plodit právo, musí být výsledkem většinového souhlasu→ „obecná vůle“
      • právní vládu lze založit pouze na úmluvě – společenské smlouvě a jediným nositelem suverenity je lid složený z jednotlivců
      • tzv. obecná vůle: státní moc záleží na úmluvě a svobodném, většinovém souhlasu
    • Emil, čili o výchově
      • člověka je potřeba chránit od vlivů kultury a vědy, měl by se vyvíjet tak, jak sám chce, aby vyzrál přirozený dobrý základ, který je v každém člověku (člověk by měl mít možnost výběru)
      • úloha výchovy je tedy negativní, jde o ochranu před společenskými vlivy, které by mohly tento proces narušovat
    • Vyznání víry savojského vikáře
      • nepotřebuje důkaz že Bůh existuje, stačí, že to tak cítí
      • „Cit mi praví, že Bůh jest. Více není nutné a více vědět není ani možné.“
      • náboženství je otázka citu
      • není ateistou, nepřiklání se k deismu
  • VFR: ústava – „volnost, rovnost, bratrství“

Filosofie osvícenství v Německu

Christian Wolf

  • rozpracoval do nejmenších detailů Leibnizův systém
  • je otcem německého perfekcionismu
  • navázal na něj Kant
  • terminologický systém ve filosofii

Friedrich Veliký

  • pruský král, „filosof ze Sanssouci“
  • „osvícený panovník“
  • shromažďoval na svém dvoře vzdělance (Voltaire, Wolf…)
  • praktikoval „osvícenský absolutismus“ („Vládce je prvním služebníkem svého státu i lidu“)
  • byl pro náboženskou toleranci

Immanuel Kant

  • jeho život spojen s Královcem (Kaliningrad, dnes patří Rusku)
  • studoval filosofii a přírodní vědy, poté byl 9 let domácím učitelem
  • získal profesuru metafyziky a logiky, přednášel 40 let nejen je, ale i jiné předměty
  • Kantův život je chudý na vnější události, ale vyznačuje se stálým a pevně daným režimem (wolfovský člověk)
  • měl slabé zdraví (malý, jedno rameno výš)
  • byl velmi slavný už za života
  • Kantův vývoj je dělen na předkritické, kritické a pokritické období
  • osvícený člověk = jedinec, který má odvahu poznat a používat svůj vlastní rozum → vzdělaný člověk = dospělý člověk

Předkritické období

  • do doby, než začal formovat myšlenky Kritiky čistého rozumu
  • zabýval se hlavně přírodními vědami
  • řešil odlišnosti lidských ras, sopky, fyzickou geografii a jiné okruhy
  • díla:
    • Všeobecná přírodní historie a teorie nebes
      • zabýval se vznikem vesmíru
      • vycházel z Newtonovy teorie gravitace
      • původní vznik hmoty neřešil => deismus
    • ​Fyzická monadologie
      • řeší transcendentální otázky – Co je to hmota?
      • hmota = transformovaná energie (síla)

Kritické období

  • zprvu ovlivněn leibnizovsko-wolffovským racionalismem
  • studoval ale i Lockův sensualismus
  • chtěl poznat, které poznávání nás dovede k pravdě, chtěl poznat fungování poznávání a jeho hranice
  • řešil otázku metafyziky: kdyby byly hranice poznání před hranicí metafyziky, ta by jako věda nemohla existovat
  • díla:
    • Kritika čistého rozumu
      • popis jak funguje naše myšlení a rozumové poznávání - příliš obsáhlé, málokdo to pochopil
      • → Prolegomena k čisté filozofii – stručnější výklad
      • způsob poznávání na:
        1. apriori - bez předchozí zkušenosti
        2. aposteriori – během života, na základ zkušeností
      • cílem je poznat hranice rozumového poznání – napřed musíme zjistit jak fungují naše smysly
        1. transcendetální estetika - věci, které poznáváme smysly!
          • jsou to věci sami o sobě (= noumenon) – existují, smysly nám o nich poskytují informace díky nimž si vytváříme na věc názor = fenomén
          • věc nepoznáme samu o sobě, ale pro sebe, jak se nám jeví
          • věc poznáváme vždy v prostoru a čase = apriorní kognitivníformy
        2. transcendentální analytika = rozvažování – nejnižší forma myšl.
          • to jak vytváříme pojmy a soudy
          • pojem – pojmenování ale i definice věci, jak tomu rozumíme
          • soud – vztah mezi minimálně 2 pojmy
          • kategorie = apriorní kognitivní formy, podle nichž tvoříme soudy
          • Kant měl 12 kategorií (10 od Aristotela)
        3.  transcendentální dialektika = čistý rozum
          • úsudky - nejvyšší forma myšlení (usuzování, cílem je poznat ideje)
          • nejobecnějšími úsudky jsou ideje, které jsou nepoznatelné v rovině cíle
          • existuje:
            1. idea člověka (já, sebe sama, duše)
            2. idea světa, přírody (kosmologická)
            3. idea boha (teologická)
          • nejsme schopni ideje poznat (vědecké poznání s důkazy), nemáme k tomu apriorní kognitivní formy
          • ideje jsou pouze naše cíle, směr našeho uvažování a hranice našeho poznávání
    • Kritika praktického rozumu
      • máme apriorní motivy našeho jednání a chování
      • motivy jsou:
        • autonomní - v nás, v našem rozumu
        • heteronomní - vnější, dané (např. zákony)
        1. můžeme naše chování ovlivnit vůlí
          • existují zásady které ovlivňují chování = maxima – mají charakter příkazovaného chování
          • existence kategorického imperativu
          • zásada která platí kdykoliv, pro kohokoli a za jakýchkoli okolností
          • = obecný příkaz, absolutně platný
          • existuje nezávisle na našem vědomí, je apriorní, ale musíme ho poznat
          • výklad: „Jednej podle té maximy, u níž můžeš současně předpovídat (chtít) aby se
          • stala obecně platným zákonem.“
          • své chování má člověk posuzovat podle toho, že se tak mohou chovat i ostatní a
          • jestli jim to bude akceptovat
        2. otázka svobody a vůle
          • absolutní svoboda znamená, že si mohu dělat co chci
          • svobodná vůle - je omezena kategorickým imperativem
        3. mravní chování
          • takové chování, které vychází z autonomní maximy (sobě stanovené
          • maximy), když se podle ní chováme, naše chování je dobré a mravné
          • mravní důkaz existence boha - někteří lidé se nechovají podle imperativu (chovají se zle) a na tomto světě se jim nic nestane(nejsou potr.) → musí existovat bůh, aby došlo k spravedlnosti
          • pro lidi kteří se chovali mravně – půjdou do království nebeského
    • Kritika soudnosti
      • soudnost stojí mezi jednáním a myšlením
      • soudnost = cit, intuice, chtění, fantazie
      • také můžeme označit jako cit pro správnou volbu
      • existence apriorní formy soudnosti – účel je všeobecné měřítko soudnosti
      • cokoliv máme dělat, přemýšlíme o tom rozumem, volíme mezi možnostmi (díky soudnosti), rozhodujeme se na základě účelu (apriorní), ale jsme ovlivněni libostí a nelibostí (individuální)
      • otázka estetiky
      • soudnost = náš základ intuici jít správnou cestou

Období pokritické

  • začal se věnovat etickým otázkám a filozofii
  • díla:
    • Metafyzika mravů
      • Nauka o právech (normy zvenčí)
      • Nauka o ctnostech (normy zevnitř)
         
      • Nauka o právech:
        • státní právo - souhlasil s koncepcí spol. smlouvy, 3 složkami moci a obč. svobodou
          • - nesouhlasil s právem na revoluci
        • mezinárodní právo - na prvním místě mír, neřešit konflikty válkou
      • Nauka o ctnostech:
        1. jak se chovat k sobě samému
          • = animální ctnost – chovat se tak abychom přežili (zachovali se)
          • úcta k sobě, odmítání sebevraždy, střídmý život
          • jak se chovat k sobě samému jako morální bytosti – žádné zanedbávání, respektovat své potřeby, přiměřená kritičnost
          • „Poznej sám sebe a doveď se k mravní dokonalosti.“
        2. jak se chovat k druhým lidem
          • povinnost lásky a úcty → přátelství a to je nejvyšší ctnost
          • mezi lidmi
          • „Všechno co děláme je ctnostné pokud to děláme s radostí“ – ctnostntný člověk má z činnosti radost (ze své vnitřní povinnosti)

Hodnocení referátu Anglický empirismus, filosofie osvícenství ve Francii a Německu

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  9. srpen 2017
  26×
  1707 slov

Komentáře k referátu Anglický empirismus, filosofie osvícenství ve Francii a Německu