Mikulov

Na úpatí Pavlovských vrchů, uprostřed bohatých vinohradů, v bujné zeleni jižní Moravy, se zvedá proslulé město Mikulov, jehož dominanta okouzluje návštěvníky jak od nás, tak i ze zahraničí. Očaruje Vás mikulovská hora - Svatý Kopeček - která ostře spadá svými stěnami do podhůří, na jehož dně se kolem mohutného zámku rozkládá město Mikulov. Bělostné skály se stříbrnými útesy, s rozmanitou květenou a unikátními druhy fauny a nad nimi blankytné nebe - to je Mikulov, jedna z nejkrásnějších perel Moravy. Město je rozloženo uprostřed tří návrší: Zámeckého vrchu, Kozího hrádku a Turoldu, pod charakteristickým Kopečkem.

POLOHA:
Mikulov leží na jižní státní hranici s Rakouskem a patří do soustavy Vněkarpatské sníženiny.

KLIMA:
Území města leží v klimatické oblasti T4 - která patří k nejteplejším v České republice. Jde o oblast teplou, suchou s mírnou zimou, převládající směr větrů je západní a severozápadní.

OBYVATELSTVO
Vliv určité izolovanosti v pohraničí v posledních desetiletí i přes značné finanční injekce se projevil zpomalením růstu, v posledním desetiletí dokonce poklesem počtu obyvatelstva.

Počty obyvatel města Mikulova:
1970 1980 1991 2000
6 254 7 614 7 475 7 716

Věková struktura obyvatel:
do 24 let ... 33,9 %
45 až 64 let ... 25,9 %
25 až 44 let ... 29,6 %
65a více let ... 10,6 %

VZDĚLÁNÍ:
Vzdělanostní struktura obyvatel města:
základní 38,6 %
středoškolské s maturitou 21,8 %
vysokoškolské 6,4 %

Z historie
Ditrichštejnská hrobka, uzavírající dnes východní stranu náměstí, je stavbou s pohnutou historií. Kardinál František Ditrichštejn zde po papežském povoletní z roku 1623 založil při kapucínském klášteře tzv.Loretu, napodobeninu Santy Casy (Svaté chýše) v italském Loretu, nad níž byl postaven a v roce 1656 vysvěcen kostel sv. Anny. Celá kaple byla bohatě zdobena sochami a štukami a na jejím vrcholu stála socha Černé madony. Dnes Loretu připomíná pouze její půdorys naznačený na nádvoří hrobky, které bylo založeno při přestavbě v 19. století.. Na konci 17. století byla ke kostelu přistavěna jednopatrová klenotnice, kterou bohatí věřící plnili dary pro tehdy již mnoha legendami opředenou Černou madonu. V roce 1700 zadal kníže Leopold z Ditrichštejna Janu Bernardu Fišerovi z Erlachu přestavbu kostela. Ten nahradil původní jednověžové renezanční průčelí monumentálním portálem ve stylu pozdního římského baroka s dvěmi věžemi zakončenými cibulovitými střechami. Vzorem pro tuto přestavbu byl kostel sv. Karla Boromejského ve Vídni. V kostele sv. Anny byli od poloviny 17.století až do požáru roku 1784 pohřbívání Ditrichštejnové. Během tohoto požáru vyhořela celá severní část náměstí, tedy i loretánský kostel sv.Annny. Vyjma kněžiště a Náchodské kaple byl celý areál zničen. Plastika Černé madony a zachráněné rakve byly převezeny do kostela sv. Václava, mariánský poklad rozprodán v aukci a ruiny měli být prodány jako stavební materiál. K tomu naštěstí nedošlo a v letech 1845 - 1852 byla realizována přestavba areálu na hrobní kostel Ditrichštejnů. Ruiny kostela mikulovské Lorety, v jehož lodi byla Santa Casa kdysi umístěna, byl v letech 1845-1852 přestavěn na hrobku Ditrichštejnů podle projektu knížecího architekta Heinricha Kocha. Pravoúhlé kněžiště bylo přebudováno na hrobní kapli s empírovou fasádou. Hlavní loď s propadnutou klenbou byla upravena jako otevřené atrium a arkády bočních lodí byly zazděny, čímž došlo k vytvoření chodeb pro uložení rakví. Barokní průčelí od Jana Bernarda Fišera z Erlachu bylo doplněno sochami stojícího Krista a dvou andělů od Josefa Kässmanna. Původní cibulovitá podoba střech věží, pocházející z počátku 18.století, nebyla obnovena. V roce 1852 sem bylo slavnostně navráceno 45 rakví s tělesnými pozůstatky členů rodiny Ditrichštejnů, které byly od požáru z roku 1784 uloženy v kostele sv. Václava. Péčí okresního archívu byla při rekonstrukci kanovnických domů obnovena dochovaná, avšak z velké části zdevastovaná, manýristická štuková výzdoba z roku 1679 od vídeňského štukatéra Giovanniho Castelli. V adaptovaných prostorech je dnes umístěna městská výstavní síň.Obnova Od roku 1993 probíhá náročná rekonstrukce objektu. Byl restaurován kamenný plášť budovy a bohatě figurálně zdobený portál. V interiéru byla obnovena výzdoba původní Náchodské kaple a kněžiště od Giovanniho Tencally z roku 1642. Byl zrestaurován mramorový oltář, mobiliář a varhany z poloviny 19. století. Na nádvoří hrobky byla umístěna socha knížete Františka Josefa od Emanuela Maxe z roku 1859 vytvořená původně pro Sál předků mikulovského zámku, který byl zničen při požáru, který na konci Druhé světové války zachvátil celý Mikulovský zámek.

Hodnocení referátu Mikulov

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  24. leden 2008
  2 561×
  685 slov

Komentáře k referátu Mikulov

n nikol.snaselova(zavináč)seznam.cz
tato stranka je dobra a referaty taky jen tak dal