Požáry v Americe

Pravidelně každé léto běsní v západních částech USA oheň. Sotva se jeden požár podaří uhasit, vzplane druhý. Stačí jen blesk či jiskra z projíždějícího vlaku a dusící kouř je unášen stovky mil.

HISTORIE POŽÁRŮ

Před mnoha staletími, když přišli první osadníci do Nového Mexika a Arizony, našli tam řídké borovicové lesy s vysokou, jemnou travou, která sahala koním po břicha. Tráva hrála klíčovou roli při požárech. Hořela často. Jednou za dva roky, nejdéle za pět let. Nebyl to intenzivní oheň. Vypálil trávu, případně křovinatý porost, ale vysoké stromy ušetřil. Po léta mírné přirozené požáry pomáhaly vytvářet ekologickou rovnováhu. Začátkem devatenáctého století přivedli osadníci ovce a krávy. Ty vypásaly krajinu bezmála dohola. Vše se dělo s požehnáním americké vlády, která se mylně domnívala, že zmizí-li tráva, zmizí i příčiny požárů. Oheň znamenal ztrátu krmiva pro dobytek a úbytek mladých stromků, s kterými správci lesa počítali v plánech budoucí těžby. Jak mizeli traviny, měnil se ekologický systém krajiny. Méně trávy znamenalo větší erozi půdy, způsobenou dešti. Vznikali hluboké mnohametrové strouhy, odplavovala se horní vrstva půdy. Velké stromy bujely. V jedné oblasti Covingtonu se hustota borovic zvýšila ze šesti na dvě stě třináct stromů na metr čtvereční. Populace zvířat, kterým se v travinách dařilo, jako třeba kobylky luční, vidlorohé antilopy nebo salašníci modří, se výrazně snížily. Byly nahrazeny například lýkožrouty a brhlíky.

ZHROUCENÍ EKOSYSTÉMŮ

Ve většině oblastí považují nárůst stromového porostu za známku zdravého ekosystému. Na jihozápadě USA naopak signalizuje zhroucení ekologických systémů a mnohonásobně zvyšuje pravděpodobnost vzniku obrovských devastujících požárů, které jsou přírodní katastrofou. Dnes je požár daleko vzácnější, ale udeří-li, zcela zničí les a ohrožuje lidi.

NOVÝ PROGRAM

V roce 1996 byl v USA vyhlášen nový program, který předpokládá kontrolované vypalování lesa. Časté malé ohně, které napodobují efekt přirozených požárů, by měly zabránit velkým katastrofám. Problém je, že o přirozené roli požárů v přírodě toho ještě mnoho nevíme, a vypustit démona z řetězu, byť jen na krátkou dobu, je nebezpečné. Ekologové se začínají učit. Západ USA jim slouží jako výzkumná laboratoř. Zastoupení trav, keřů a stromů se v různých ekosystémech liší a stejně jsou odlišné i intervaly přirozených požárů. Travnaté borovicové lesy jihozápadu hoří jinak než staré yosemitské borovicové lesy nebo lesy v Yellowstonském národním parku. Vytvořit jednotný návod, jak požárů využít, není možné.

KONTROLOVANÉ POŽÁRY

Kontrolovanými požáry se správci lesů pokoušejí napravit škody způsobené v době, kdy požáry byly uměle potlačovány. Nový přístup v žádném případě neznamená sérii uměle zakládaných požárů. Kromě toho, že na západě USA jsou různé ekosystémy, které vyžadují individuální přístupy, je dnes tato oblast velmi odlišná od širokých, otevřených plání, které tam byly v minulosti. Na planinách i v údolích vyrostla velkoměsta. Domy jsou postaveny na příkrých svazích i v úzkých kaňonech a vytvářejí „městsko-vesnický“ ráz krajiny. Los Angeles i Oakland mají řadu takových oblastí. V posledním desetiletí je těžce zasáhlo mnoho ničivých požárů. V roce 1993 od konce srpna do začátku listopadu tam oheň zničil tisíc jedno sto osmdesát budov. Vše se začalo odvíjet od léta 1910, kdy plameny pohltily dva tisíce hektarů suchem postiženého západu. Než byl požár uhašen, vyžádal si sedmdesát devět lidských životů. Aby se zabránilo další podobné požárové kalamitě, začal se oheň potlačovat všude, kde to bylo možné, ale ve světě s blesky, bohatými zásobami uhlíku a množstvím kyslíku jsou ničivé požáry nevyhnutelné. V různých částech amerického jihozápadu jsou blesky schopny zažehnout sto i více požárů během jediného dne. Není otázka, zda požár udeří, ale kdy a jakým způsobem. V posledních padesáti letech bývají požáry stále větší. Paradoxem je, že čím úspěšnější je prevence požárů, tím horší vypukne peklo, když oheň vznikne. Americká vláda v roce 1996 oficiálně vyhlásila ekologickou politiku řízených požárů. V dokumentu konstatovala, že není-li v oblasti dlouhou dobu požár, les nezdravě houstne, podléhá snadněji chorobám i škodlivému hmyzu, a navíc se v něm hromadí přirozené palivo. Když pak udeří blesk, oheň vzplane rychleji, při požáru vzniknou vyšší teploty a plameny zničí i nejvyšší stromy.
Škody způsobené požáry se nedají vyčíslit. V létě 1994 vypuklo jen v horách u Santa Moniky v jižní Kalifornii třicet požárů. Při požáru v horách Storm King Mountain v Coloradu dosahovaly plameny výšky dvacetipodlažních budov. Požár překvapil i hasiče. Čtrnáct jich ztratilo cestu a uhořelo. Celá léta se lidé snažili lesní požáry potlačit. Dařilo se jim to. Výsledkem je podstatný přírůstek dřeva, ale když oheň v takovém lese plném starého i nového dřeva propukne, běsní s mnohanásobnou silou. V červnu 1990 zachvátil požár lesy Arizony. Zničil husté porosty, spálil domy a auta na popel a vyžádal si životy šesti hasičů. Podle odborníků z university v severní Arizoně, kteří studují příčiny a následky lesních požárů, je možné lesy na jihozápadě země obnovit. Nejprve je třeba odstranit přebytečné palivo z přízemního patra lesa a prořezat porosty mladých stromků. Jinak je reálné nebezpečí, že velký požár zničí více než devadesát pět procent stromů. Čas potřebný k ekologické obnově by se protáhl na stovky let. Tak dlouho by totiž trvalo obnovení starých stromů zničených požárem, tvrdí odborníci.

YOSEMITSKÝ NÁRODNÍ PARK

Také v Yosemitském národním parku potlačování požárů narušilo přirozený rytmus lesy. Normálně by tam ohně měli vznikat nejméně jednou za deset či dvacet let, aby vyčistily les od mladých stromků a rostlinných zbytků. Borovice těžké a gigantické sekvoje, které v tomto parku rostou, mají velice tlustou kůru. Borovice zhruba osm až deset centimetrů silnou, a sekvoje dokonce třicet centimetrů. Kůra působí jako izolace proti ohňům s nízkou intenzitou. Jak se v lesích hromadí palivo, tyto giganty jsou ohrožené. Půda je pokryta jehlicemi a větvičkami a mladé stromky dorůstají dostatečně vysoko, aby vytvořili žebříky, po kterých může oheň vyšplhat až do korun vzrostlých stromů. Dřívější časté lesní požáry byly rychlé a nebyly tak zničující. Silná kůra byla schopná chránit vnitřek kmene od smrtelné teploty. Dnešní požáry jsou mnohem intenzivnější, takže je mnohem pravděpodobnější, že zničí i nejodolnější stromy. Potlačování požárů umožnilo méně odolným stromům jako cedry a bílé jedle převzít vládu nad územím, kde dříve dominovaly borovice těžké. Kdyby lesní požáry vymizely, staly by se tyto méně odolné stromy hlavní složkou lesy. Zřejmě k tomu nedojde. Pravděpodobně vznikne požár, jejž lidé nedokáží rychle zlikvidovat, a ten vrátí ekosystém zpět. Správci yosemitských lesů chtějí zabránit katastrofálním, intenzivním požárům. Před osmadvaceti lety začali ekologové experimentovat s malými požáry, které by spalovaly přebytečný lesní materiál. Ohně zakládají na jaře, když je v lese vlhko. Venkovní teplota musí být nízká, rychlost větru pod sto kilometrů za hodinu a vlhkost mezi dvaceti až šedesáti procenty. Vypalovaný materiál musí obsahovat od čtyř do dvaceti procent vody – podle množství, které se spaluje. Požárníci jsou na stráži a hlídají ohně, které mají malí územní rozsah. Jejich služeb je však naneštěstí málokdy zapotřebí. Tyto uměle zakládané, kontrolované požáry většinou zhasnou sami. Aby se z lesa odstranil přebytečný hořlavý materiál, je zapotřebí mnoha kontrolovaných lokálních požárů. Je to obtížné. Většina lidí vidí v ohni něco šedivého, destruktivního. Děsí je, když vidí, jak plameny mění les v popel. Práci správců lesa ztěžují námitky lidí žijících v okolí, kterým se kontrolované požáry nelíbí. Musí respektovat velice přísné předpisy týkající se kvality ovzduší a v neposlední řadě chybějí peníze.

YELLOWSTONSKÝ NÁRODNÍ PARK

Ne všem lesům časté požáry svědčí. Yellowstonský národní park vytváří ekosystém zcela odlišný od Yosemitu nebo od dubových lesů na východě. Podle ekologů Yellowstone buď nehoří, nebo shoří do základu. Yellowstonský borovicový les postrádá travnatý podklad. Dokud stromům není dvě stě padesát až tři sta let, hoří les špatně. V mladém lese zůstává vegetace v přízemním patře roztroušená, vlhká a zelená, což poskytuje velice málo paliva pro období požárů. Navíc koruny borovic v Yellowstounu jsou od sebe dostatečně vzdálené. To všechno působí proti ohni. Protože byl Yellowstonský les oprávněně považován za místo, kde se požáry vyskytovaly jen zřídka, dovolili jeho správci již od začátku sedmdesátých let, aby v určitých oblastech hořely přirozené ohně bez dozoru. Bylo zjištěno, že osmdesát procent lesních požárů tam nezasáhne víc než čtyři metry čtvereční a uhasnou samy. V normálních letech je tam vlhko, že požáry nevznikají vůbec. Dokonce i v roce 1910, kdy celý západ zachvátil obrovský požár, shořelo v Yellowstonu jen 0,4 hektaru. Když požár vypukne, je zničující. Z letokruhů se podařilo zjistit, že v letech 1690 až 1709 zasáhl oheň devatenáct procent parku. V období 1730 až 1749 patnáct procent a v letech 1850 a 1960 bylo zasaženo devět procent rozlohy parku. Příčinou katastrofálního požáru v roce 1988, kdy shořela třetina parku, tedy nebyla politika potlačování ohně. Viníkem byl vítr, sucho a paradoxně i příliš dlouhé vlhké období, které dovolilo stromům zestárnout. Návštěvníci parku dnes mohou vidět oblasti, kde vyrůstají nové borovice mezi zbytky lesa, který dominoval Yellowstonu před požárem v roce 1988. Malé stromky zůstávají zelené a vlhké i v období lesních požárů a jsou málo hořlavé. Během následujících několika set let mladý les prodělá řadu změn a dospěje v les připravený na regeneraci ohněm.

LIDÉ A POŽÁRY

Kontrolované požáry zřejmě nikdy nevrátí krajině na západě USA její původní tvář. Někde se to možná podaří, ve většině případů však podle ekologů potrvá stovky a možná tisíce let, než se krajina vzpamatuje z negativního ekologického dopadu, způsobeného potlačováním požárů. V hustě osídlených místech je situace ještě složitější, jsou příliš zalidněné, aby bylo možno nechat ohni svobodu. Konflikt mezi člověkem a ohněm bude pokračovat. Civilizace a potlačování požárů budou měnit tvář krajiny,. Přitom blesky budou existovat vždy, stejně jako silný vítr. Je to něco podobného jako stavět v oblasti záplav či zemětřesení. Není otázka, zda požáry přijdou, ale kdy a jak ničivé budou.


Hodnocení referátu Požáry v Americe

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  1. duben 2008
  3 653×
  1564 slov

Komentáře k referátu Požáry v Americe