Vodopády v Iguazú

Velkolepé vodopády na hranicích Argentiny s Brazílií se řítí v zpěněných proudech do úzké soutěsky.

Na světě je pár zajímavých míst o kterých lidé sní. Touží mít štěstí
a někdy v budoucnu je spatřit na vlastní oči. Na světě je však plno
opravdu krásných míst, o kterých lidé ani netuší, že existují. Jedno
takové se ukrývá uprostřed jihoamerického kontinentu, kde opravdová příroda ještě není uvězněna pouze v národních parcích a kde je zvěř stále ještě divoká. Takové místo se jmenuje Cataratas Iguazú – vodopády v Iguazú.

Řeka Iguazú padá v bílých proudech přes práh Paranské plošiny.
Do hluboké soutěsky a obklopuje se vodní tříští. Závojem mlhy pronikají sluneční paprsky, které se mísí s vodní tříští a vznikají desítky nádherných duh. Těmi totiž tyto vodopády přímo hýří.Vodopády v Iguazú jsou téměř čtyřikrát tak široké jako Niagarské vodopády.Však také Eleanor Rooseveltová kdysi řekla :
„Po shlédnutí vodopádů v Iguazú vypadají Niagarské vodopády jako pramínek z vodovodního kohoutku.“
Tuhle krásu také přímo vystihuje výrok švýcarského botanika Roberta Chodata, že je to „oceán padající do propasti“.
Řeka se několik kilometrů před vodopády rozlévá do obrovské šířky, jenž čítá kolem 275 jednotlivých vodopádů. Jejich hukot připomíná dunění hromu a je slyšet až na vzdálenost 25 kilometrů. Průměrně zde ročně proteče 1750 metrů krychlových za sekundu. Voda stříká místy až 90 metrů do výšky.
Vodopády vznikly díky existenci skalního stupně z čediče.
Voda přes něj padá do propasti široké jen 65 až 100 metrů.Nejvyšší Spojený vodopád se řítí do průrvy známé jako Ďáblův chřtán (též Čertova rokle – Garganta del Diablo).Výška vodopádů kolísá mezi 57 až 85 metry (Spojené vodopády). V tomto prostředí se daří také mnohým epifytům, kapradinám, bambusům apod.
Kolem vodopádů se nachází ještě stále člověkem neporušený deštný prales, který je součástí národního parku Iguacu falls. Národní park Iguacu falls se rozprostírá na území větším než 555.000 akrů v subtropickém pralese. Nalezneme zde nádherné přírodní scenérie. Spousta nádherných květin, mechů a mezi stromy prolétávají různobarevní motýli jako létající démanty. Jejich oslnivá krása soupeří s bohatstvím divoce rostoucích orchidejí, které rozkvétají v plné kráse v době kdy je u nás srpen až říjen.
Žijí tu divoká prasata pekari, jeleni ,tapíři, oceloti a jaguáři. Nejrozšířenějším ptákem zde je jihoamerický rorýs. Díky této neporušené přírodě byly vodpády a okolní krajina zařazeny na seznam UNESCO jako světové dědictví.
První Evropan, který spatřil vodopády v Iguazú, byl roku 1541 španělský dobyvatel Álvar Núnez Cabeza de Vaca. Protože byl velice pobožný dal vodopádů název Salto de Santa María, vodopády Panny Marie. Brzy se jim však začalo říkat Iguazú (velká voda ), tento název vzešel od domorodých Indiánů Guaraní. Poté co tento kout navštívil tento španělský dobyvatel sem přišli jezuitští kněží, kteří se snažili navést všechno obyvatelstvo na křesťanskou víru.
Brazílie i Argentina si zřídili na „svém“ břehu vodopádů národní parky. Z brazilské strany (kde v pohoří Serra do Mar pramení hlavní zdroj vodopádů – řeka Iguazú ), je úchvatný pohled na panorama celých vodopádů, který je nejhezčí za východu či západu slunce. Na argentinské straně si lze prohlédnout některé části vodopádů zblízka, ať už jsou to vodopády Svatého Martina, či děsivý Ďáblův chřtán.
K tomuto vodnímu kolosu se vážou i různé pověsti. Skandinávci se například domnívali, že zde sídlí skřítci a trollové. Japonci si zase mysleli že zde sídlí démoni a bohové. Já osobně se nedivím, že si to tyto staré kultury myslely, poněvadž tyto vodopády jsou skutečně kouzelné, stejně jako příroda okolo.
Nikdy jsem na tomto nádherném kousku přírody nebyla, i když můj referát může budit opačný dojem. Doufám, že se sem dostanu ještě dříve, než i tahle nádherná krajina bude zničena všudypřítomnou civilizací. A všem ostatním, kdo si tento referát četli a milují přírodu i zvířata v ní přeji navštívit všechna krásná místa, po kterých touží. Nemohu nikomu zařídit, aby se na nějaké podobné místo podíval, ale můžu mu tuto krásu přiblížit alespoň takhle. Napsat o kráse těchto míst i v tomto uspěchaném, elektronikou a informacemi zahlceném světě. Proto vás prosím a přeji si nezanevřete na přírodu a nesnažte se například domácí mazlíčky nahradit pejsky a kočkami, na baterky, nevyrovnají se jim, a vezměte si raději nějaké zvířátko z útulku. Je to nádherný pocit dát domov a lásku někomu, kdo to skutečně potřebuje..