Evropská Unie

Historie Evropské Unie

Myšlenka EU vycházela z potřeby zabránit opakování tragédie dvou světových válek. První takovou organizací v poválečné době byla Organizace pro evropskou ekonomickou spolupráci, jejímž úkolem bylo koordinovat pomoc poskytovanou podle Marshallova plánu pro hospodářskou obnovu válkou zničené Evropy.

Následovalo Evropské společenství uhlí a oceli, což byla organizace, která měla za úkol koordinovat a dohlížet na uhelný a ocelářský průmysl, prvními zeměmi zúčastněnými v tomto projektu měli být Francie a Německo, jako dva státy jejichž nedobré vztahy byly po celá staletí nebezpečím pro stabilitu celého kontinentu. Nakonec se ke společenství připojila Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemí a Německo. Smlouva o založení vstoupila v platnost 27. července 1952.

Dále v roce 1957 byly na benátském setkání přijaty dvě tzv. Římské smlouvy, které zakládaly Evropské hospodářské spoelčenství(EHS) a Evropské společenství atomové energie(ESAE). Smlouvy vstoupily v platnost 1. ledna 1958. Základním úkolem EHS bylo podporovat vytvoření společného trhu a přispívat k rozvoji ekonomického života a stálému hospodářskému růstu. ESAE je platforma pro jadernou energetiku, podporu atomového výzkumu, zvýšení bezpečnosti jaderních zařízení a především kontrolu zacházení se štěpným materiálem v souvislosti s podporou mírového mírového využívání atomové energie.
Dalším krokem směrem k naplnění cílů EHS bylo dobudování celní unie k 1.červenci 1968, kdy byla mezi členskými státy zrušena cla na dovoz průmyslových výrobků. Do 18 měsíců byla odbourána I všechna cla na zemědělské produkty a byl přijat jednotný celní sazebník.

V roce 1970 byly zahájeny rozhovory o přistoupení s čtyřmi dalšími státy (Dánskem, Irskem, Norskem a Spojeným královstvím, jež byly uzavřeny 22.1.1972 podpisem Smlouvy o přístupu.
V roce 1974-78 byla zřízena Evropská rada, konaly se první volby do Evropského parlamentu, byl zřízen Účetní dvůr Evropského společenství.
Na počátku roku 1981 se desátým členem ES stalo Řecko, nejjižnější a nejchudší členská země Společenství.
Současně se vstupem Španělska a Portugalska v roce 1986 byly přijaty další dva významné dokumenty:
1. Bílá kniha - která je o opatření k dokončení vnitřního trhu do roku 1992 a která přinesla důkladnou analýzu situace hospodářské
2. Jednotný evropský akt - ketrý byl první významnou revizí Římských smluv o založení ES a upravil potřebný právní rámec pro realizaci Programu 1992 - zajištění volného pohybu zboží, služeb, osob a kapitálu bez jakýchkoli překážek, čímž měl konečně vzniknout ekonomický prostor bez vnitřních hranic, který byl předpokládán již původními Římskými smlouvami.

Období po roce 1989 bylo významně poznamenáno spolěčenskými a politickými změnami v zemích střední a východní evropy. 19. září byly podepsána smlouva o obchodní a ekonomické spolupráci s Polskem, 18. prosince pak se SSSR. Byla taktéž založena Evropská banka pro obnovu a rozvoj, která měla za úkol poskytovat finanční podporu zemím střední a východní Evropy. Byly taktéž podepsány asociační dohody s Polskem, Maďarskem a ČSFR.

V prosinci roku 1990 byly v Římě zahájeny dvě mezivládní konference, jejichž výsledkem bylo 7. února 1992 podepsání smlouvy o Evropské Unii v Maastrichtu, která vstoupila v platnost 1. listopadu 1993. Poté se EU soustředila na dobudování hospodářské a měnové unie.
K 1. lednu 1995 se uskutečnilo zatím poslední rozšíření o Finsko, Rakousko, Švédsko.

Od poloviny devadesátých let podalo 10 zemí střední a východní Evropy (ČR, SK, PL, HU, EST, LOT, LIT, SL, RU, BUL) a Kypr oficiální žádost o členství v EU. Česká republika tak učinila 23. ledna 1996, kdy předseda vlády předal českou žádost do rukou italského předsednictví. Rozhovory byly zahájeny 30. března 1998.

Dne 1. ledna 1999 byla na světové trhy uvedena jednotná měna euro, která je hlavní součástí hospodářské a měnové unie jedenácti členských států EU (SRN, FR, BEL, NL, LU, IT, IR, ES, POR, FI, AU). Měny těchto států byly vůči euru zafixovány pomocí nezměnitelných koeficientů dle výsledků devizových trhů k 31.12.1998. Vznikla nová měna, která však zatím funguje pouze v neviditelné formě bankovních účtů a bezhotovostních převodů. První bankovky a mince se do oběhu dostanou na počátku roku 2002 a od července téhož roku úplně nahradí bankovky a mince měn členských států EU.

Pilíře a politiky EU

Evropská unie tři základní prvky, které zajišťují její stabilitu a funkčnost, které se označují jako pilíře. Prvním pilířem Evropské unie jsou Evropská společenství, druhým je společná zahraniční a bezpečnostní politika a třetím je spolupráce ve věcech justice a vnitra.
Prvním a nejpropracovanějším pilířem se rozumí Evropské společenství, která existují již od roku 1957. Úkolem Společenství je vytvoření trhu, hospodářské a měnové unie a podporovat vyvážený rozvoj hospodářských činností ve Společenství, vysokou úroveň zamšstanosti a sociální ochrany. První pilíř má nadnárodní charakter, což znamená, že na rozdíl od jiných mezinárodních organizací se v Evropských společenstvích nemusejí všechna pravidla přijímat naprostou většinou, a proto se může stát, že členský stát je vázán i pravidlem, pro jehož přijetí nehlasoval. Významnou roli při uskutečňování cílů Společenství mají jeho orgány, především Evropská komise, Evropský parlament a Evropský soudní dvůr.

Druhý pilíř zahrnuje všechny oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky a má za cíle především:
1. posilování bezpečnosti Unie a jejích členských států ve všech směrech
2. zachování míru a posilování mezinárodní bezpečnosti v souladu se zásadami Charty OSN
3. podporu mezinárodní spolupráce

Třetí pilíř zahrnuje spolupráci v oblastech významných především pro otázky spojené s volným pohybem osob. Jsou to zejména:
1. azylová politika
2. pravidla upravující překračování vnějších hranic členských států a provádění kontrol na nich
3. boj proti drogové závislosti
4. boj proti podvodům v mezinárodních měřítcích
5. spolupráce soudů v civilních a trestních částech
6. celní spolupráce

Mezivládní dohodou podepsanou 14. června 1985 v lucemburském Schnengenu se 5 členů Evropského společenství (Belgie, Nizozemí, Lucembursko, Německo a Francie) rozhosdlo odstanit společné hraniční kontroly a umožnit tak volný pohyb jejich občanů. V roce 1990 se k dohodě připojila Itálie, v roce 1991 dále Španělsko a Portugalsko, v roce 1992 Řecko, 1995 Rakousko a od roku 1996 Švédsko , Finsko a Dánsko.

Právo EU

Evropská společenství od svého počátku nebyla tradičním pokusem o univerzální mezivládní organizaci vytvořenou na kontinentálním základě, o jekési OSN v evropském vydání. Nezakládala ani konfederální, tedy smluvně zajištěnou, ale jinak volnou spolupráci suverénních států.
Evropská společenství naopak byla a jsou asociací států, která má svou nezávislou autoritu, svá suverénní práva a právní řád, jimž se podřizují jak zúčasněné národní státy, tak I jejich občané. Tyto pravomoci však mohou Společenství vykonávat jen v těch oblastech a formách, které jim dobrovolně schválily zúčasněné státy.

Evropská společenství mají silné instituce vyjadřující společný zájem a tvořící ve smluvně vymezených oblastech vlastní prázní řád. Toto právo Evropských společenství je svou platností nadřazeno právu členských států, zavazuje a opravňuje jak samy státy, tak i jejich občany. Závazek respektu tohoto práva je navíc pro členské státy nevypověditelný: Smlouva o založení Evropského společenství, stejně jako smlouva o Evropské unii jsou nekonečně platné a neobsahují klauzule o zproštění se závazků a vystoupení.
Existuje však jeden zvláštní případ vystoupení z EHS. Grónsko se stalo členem EHS společně se svou metropolitní zemí, Dánskem, v roce 1973. V únoru 1982 se zde však konalo referendum, v němž těsná většina obyvatel Grónska hlasovala za vastoupení z EHS. Po dvou letech jednání, v únoru 1984, se Společenství s Dánskem dohodlo, že Grónsko může vystoupit k 1. lednu 1985 a stát se přidruženým zámořským územím.

Na rozdíl od vrcholných institucí libovolného státu si orgány EU nemohou samy stanovit své pravomoci a ani způsoby, jak je budou naplňovat. Nejsou ústavodárnými orgány ani monopolními držiteli politické moci. Jejich pravomoc je odvozena z vůle demokraticky zvolených a kontrolovaných vlád členských států. Tyto státy sepsaly a schválily zakládající smlouvy - jakousi Ústavu EU - a společné orgány jsou těmito smlouvami vázány, aniž by je mohly měnit. Zároveň však na základě těchto smluv získaly orgány EU jistou samostatnost v jednání a staly se tak do značné míry partnery vlád členských států.

Svými kořeny vychází právo ES ze základních demokratických hodnot a jim odpovídajících obecných právních principů. Mezi tyto hodnoty nepochybně patří ochrana trvalého míru, rovnost všech účastníků v rámci integrace a rovnost všech (tj. i občanů) před právem, respekt k základním lidským a občanským právům, vzájemná solidarita, zajištění stability a z ní plynoucích jistot. Nová Smlouva o EU, podepsaná v roce 1997 v Amsterodamu, poprvé obsahuje hlavní principy EU a jejího práva přímo ve svém textu (čl. F): „Unie je založena na principech svobody, demokracie, respektu k lidským právům a základním svobodám a na vládě práva...“

Instituce

Evropská rada
Byla ustanovena v prosinci 1974 v Paříži. Vznikla jako orgán pro politickou spolupráci, v jehož rámci se alespoň dvakrát až třikrát ročně scházejí společně hlavy států za účasti úřadujícího předsedy Evropské komise a ministrů zahraničí. Ustavení ER není obsaženo ve zřizovacích smlouvách. Postupně se z ER stalo vrcholné setkání, na němž se určuje základní nasměrování EU. Stanoviska rady jsou následně legalizována následným rozhodnutím Rady ministrů EU.

Rada EU
Rozhodující orgán ES se zákonodárnými a výkonnými pravomocemi, reprezentující členské státy. Skládá se z jednoho zástupce každého členského státu na ministerské úrovni. Konkrétní složení rady je odvozeno od hlavních témat jednotlivých setkání (jedná-li se o finance, jsou přítomni ministři financí). Obecné záležitosti se projednávají na zasedání Rady pro všeobecné záležitosti složené z minitrů zahraničí. V předsednictví rady se po šesti měsících střídají členské země dle předem stanoveného pořadí. Rada zajišťuje koordinaci hlavních hospodářských linií členských států EU a má pravomoc vydávat akty, které jsou prameny práva Společenství.

Evropská komise
Evropská komise je výkonný orgán ES reprezentující nadnárodní a výkonnou složku ES. Činnost Komise je především soustředěna na podporu a rozvoj integrace, jednotlivých aktivit Společenství, jakož i na přípravu příslušné legislativy. Komise se skládá z předsedy a dalších 19 členů jmenovaných dohodou členských států na 5 let. Každý členský stát EU může nominovat jednoho člena Komise, velké státy nominují každý ještě jednoho clena navíc. Tato nominace podléhá schválení Evropským parlamentem. Komisaři však nejsou a nesmějí být reprezentanty státu, který je delegoval, ani jiných zájmových skupin, nýbrž skládají přísahu věrnosti ES a jsou povinni konat výhradně ve prospěch integrace a Společenství, nepřijímají pokyny od žádné vlády.

Evropský parlament
Evropský parlament je zastupitelským orgánem EU. Od orku 1979 je volen na období 5 let přímo občany členských států. Volební systém není jednotný a liší se podle tradic a ústavních pravidel jednotlivých členských zemí. V současné době zasedá v Evropském parlamentu 626 poslanců. Na rozdíl od parlamentů jednostlivých států má EP pouze omezené legislativní pravomoci.Významnými pravomocemi Parlamentu jsou jeho pravomoci kontrolní. Jmenuje předsedu a členy Komise a může Komisi donutit k rezignaci vyslovením nedůvěry.

Evropský soudní dvůr
Nejvyšší instance práva Společenství. Je vázán pouze právem ES. Zajišťuje dodržování práva při výkladu a provádění zákládacích smluv. Nese odpovědnost za jednotnost výkladu a aplikace práva ES, kontroluje rozhodování Rady EU a Komise, rozhoduje o podáním a dotazech z oblasti práva vznesených soudy členských států. Nemá žádnou pravomoc nad aplikací vnitrostátního práva členských států s výjimkou případů, kdy se toto dostane do konfliktu s právem EU.

Evropská ústřední banka
Založena k 1.7.1999 se základním jměním 5 mld. Euro. Je zodpovědná za jednotnou měnovou politiku v průběhu realizace ekonomické a měnové unie v souvislosti se startem společné měny Euro k počátku roku 1999. Má výlučné právo povolovat vydávání bankovek Euro ve Společenství. Sídlí ve Frankfurtu nad Mohanem.

Účetní dvůr
Založen na základě doporučení rady mezinárodní smlouvou, jež vstoupila v platnost v roce 1977 s úkolem provádět revizi účtů, přezkoumávat všechny rozpočty. Přezkoumává účetnictví, právoplatnost a řádnost všech finančních operací EU a kontroluje hospodárné využívání jejích prostředků. Po skončení každého rozpočtového roku předkládá výroční zprávu, kterou projednává Evropský parlament, a která se zveřejňuje v Úředním věstníku Společenství.

ČR a EU

Prvním smluvním dokumentem mezi Československem (ČSSR) a Evropskými společenstvími bylo ujednání pro obchod s hutnickými výrobky, které bylo poprvé sjednáno mezi ČSSR a Evropským společenstvím uhlí a oceli (ESUO) na půdě GATT (Všeobecná dohoda o clech a obchodu) v roce 1978.

Evropská dohoda zakládající přidružení mezi ČR na straně jedné a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé je jedna z nejvýznamnějších dohod, kterou Česká republika ve své krátké historii uzavřela. Tato dohoda je základním právním rámcem vztahů mezi ČR a ES, neznamená však nárok ČR na budoucí vstup do EU.

Příprava ČR na vstup do EU

Zatímco v předchozích vlnách rozšíření nebyla ze strany Evropské unie pro kandidátské země stanovena žádná speciální kritéria, která by bylo třeba splnit, kromě obecně platných podmínek stanovených v zakládacích smlouvách, v případě zemí střední a východní evropy, které požádaly o vstup a jejichž výchozí ekonomická i politická situace se zančně odlišovala od předchozích kandidátů na členství, stanovila Evropská unie základní požadavky na zasedání Evropské rady v červnu 1993 v Kodani: „K přistoupení dojde, jakmile bude země schopna převzít závazky vyplývající z členství a zároveň bude schopna splňovat hospodářské a politické podmínky.“ Tyto požadavky jsou označovány jako tzv. Kodaňská kritéria:
1. Politická
a) stabilita institucí zajišťující demokracii
b) právní stát
c) dodržování lidských práv a práv menšin
2. Hospodářská
a) existence fungujícího tržního hospotářství
b) schopnost vyrovnat se s konkurenčními tlaky a tržnímy procesy uvnitř
Unie
3. Ostatní závazky
a) schopnost brát na sebe závazky vyplývající z členství, včetně cílů
politické, hospodářské a měnové unie

V červnu 1995 schválila Evropská rada na svém zasedání v Cannes tzv. Bílou knihu s názvem „Příprava přidružených zemí střední a východní Evropy na začlenění do vnitřního trhu Unie“, jejímž cílem je pomoci s definováním rozhodujících legislativních opatření nutných k začlenění do rámce jednotného vnitřního trhu, objasnění technické a administrativní struktury nezbytné pro jejich zavedení do praxe a určení zaměření technické pomoci v rámci programu PHARE. Obsahuje podrobný přehled legislativy Společenství nutné k fungování vnitřního trhu, platný ke konci roku 1994.
PHARE poskytuje finanční dotace na podporu procesu ekonomické transformace partnerských zemí střední a východní evropy a posílení nově vytvořených demokratických společností až do toby, kdy budou připraveny na převzetí závazků, které vyplývají z členství EU.

Použitá literatura:
1) Server www.euroskop.cz a jeho zdroje informací
2) České přehlady smluv o založení EU, EHS, EURATOM, EK, ES
3) Harmonogram zavádění Eura v EU

Hodnocení referátu Evropská Unie

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  6 448×
  2256 slov

Komentáře k referátu Evropská Unie