Moderní česká filosofie

nepřesahuje svým významem evropské myšlení
kořeny jsou ve 14.-15.stol.
přehled:
1. Středověk - Chelčický, Hus, Tomáš Štítný ze Štítného
2. Baroko - Komenský
3. období Národního obrození- Palacký, Bolzano, Purkyně
4. 19.století - Masaryk
5. období do 1.sv.v. - Krejčí, Král, Tvrdý (pozitivismus)
6. 20.století
  - křesťanské směry
    - Emanuel Radl
    - Josef Hromádka
    - Dominik Pecha
  - český strukturalismus
    - Jan Mukařovský
    - Josef Ludvík Fischer
  - fenomenologie- Jan Patočka
7. období po 2.sv.v.
  - a) exilová filosofie- Ferdinand Peroutka
    - Ivan Sviták
    - Erazim Kohák
    - Václav Bělohradský
  - b)
    - Milan Machovec
    - Ladislav Hejdánek
    - Zbyněk Fišer (Egon Bondy)

Tomáš Štítný ze Štítného

představitel české scholastiky augustiánského směru
kladl důraz na právo člověka na vlastní jazyk

Jan Hus

inklinoval k sociální filosofii
kritizoval církev (uchopení moci, což bylo v rozporu s učením Akvinského)
žil v období sporu o universálie- Němci byli pro umírněný nominalismus, Češi pro radikální realismus
zabýval se vztahem k pravdě a hledání pravdy
hlavní je autorita Boha
„Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, braň pravdu až do smrti“

Petr Chelčický

představitel sociální filosofie
cílem filosofie je rovná společnost, protože lidé jsou si před Bohem rovni
na 1. místě by měla být úcta k životu → humanismus
díla:
- O trojím lidu
  - byl proti revoluci a jakémukoliv násilí
  - byl pro oddělení státu od církve
  - zlo má být potrestáno, ale státní mocí, ne církví

Jan Amos Komenský

představitel Jednoty bratrské
představitel universalismu- vých. principem je jednota všeho
vše je řízeno nějakým řádem
fungování jednoho podmiňuje fungování druhého
díla:
- Labyrint světa a ráj srdce
  - o uspořádání společnosti
  - město má symbolizovat celý svět a je rozděleno je rozděleno do částí, které spolu souvisí, postupují od oblasti
  - materiální až po duchovní – mravní, která je nejvyšší.
  - - čl. by se měl obracet k sobě a hledat své reálné možnosti.
  - „Každý člověk a každá bytost činí jen to, co činit umí, chce a může“.
- Všeobecná porada o nápravě věcí lidských
  - o nápravě světa
  - pansofické spisy= všichni by měli spolupracovat na všem
  - → instituce Všeobecná porada mocných lidí (duch.otec OSN)

František Palacký

řešil pojetí člověka
důležité je uvědomění si národní svébytnosti a posílení národních prvků
panslavismus
důležití je osobní svoboda, rozvoj osobních schopnosti

Bernard Bolzano

myšlenky v duchu osvícenství
byl knězem, ale kvůli názorům musel odejít – řešil sporná témata (národnostní rovnost obou národů v monarchii, ženskou otázku..)
snažil se vybudovat společnost na principu rovnosti a sdílení činnosti – nejdůležitější pro stát není jazyk, ani národnost, ale společně obývané území
díla:
- O nejlepším státě

Tomáš G. Masaryk

narodil se v Čejči u Hodonína, studoval ve Vídni sociologii - učil v Praze na univerzitě, založil Realistickou stranu, byl členem Parlamentu
dlouho pobýval v emigraci (Evropa => USA => Rusko)
zabýval se otázkou sebevražd
díla:
Sebevražda jako masový jev moderní civilizace
- sebevražda = patologický stav všeobecné nervozity → ztráta smyslu života, vytrácí se schopnost snášet různá příkoří života
nacházíme se v moderní době, lidé procházejí krizí
ztráta harmonie
v náboženství je sebevražda nemyslitelná => hledá úlohu náb., zda ztratilo smysl
vztah k náb.= racionální theismus- víra je pro člověka přijatelnější a život s ní snadnější než život bez víry, protože
je to jediná jistota, která nám zůstane
jako poslední, když všechno ztratíme
Bůh = řád = pravda
vše, co se děje má řád a poznání řádu je poznání pravdy
jeho filosofie má 2 východiska:
- pozitivismus
  - je třeba řešit skutečné problémy
  - jsou nutné vědecké důkazy
  - každá činnost musí mít vždy ještě mravní rozměr
  - nutno se ohlížet na morální důsledky
  - => označuje jako realismus (konkretismus)
- princip humanity
  - = čistá člověčskost
  - víra v člověka, která nahradí Boha, pokud v něj nevěřím
  - každá naše činnost by měla být inspirována vírou v život

Josef Ludvík Fischer

1.rektor UK po 2.sv.v.
v roce 1949 skončil kvůli novému režimu
navazuje na Komenského (názor universalismu a strukturalismus)
vše tvoří jeden systém řízený určitým řádem – hledá řád ve společnosti
totožný s řádem světa
pokud přestane fungovat 1 prvek => negativní působení na celou společnost až nebezpečí jejího zhroucení
proti nefunkčnosti prvku je třeba veřejně vystoupit, nemlčet
vystupoval proti komunismu
nejvyšší je víra v rozum člověka
díla:
- Krize demokracie jako zrcadlo moci

Jan Patočka

do 2. světové války působil na univerzitách, po roce 1948 zbaven funkcí
v dílech navazuje na Komenského, Masaryka, Husserla
snaha o zakotvení mravní otázky do filozofie
zaměřuje se na analýzu a popis přirozeného světa, hledá jeho metafyzické základy
moderní člověk nemá jednotný názor na svět → dostává se do krize → žije ve dvojím světě:
1. přirozený svět – okolí ve kterém žijeme, zdroj krize
2. moderní svět (svět vědy) – zkoumán matematikou a fyzikou
  - → cílem je přiblížit oba světy a uvědomit si své místo
analýza 3 základních životních pohybů (fází) – během nich člověk uskutečňuje sám sebe
- řeší krizi:
  1. pohyb zakotvení ve světě
    - člověk přijímá situaci do níž je vržen, je přijat druhými, uvědomuje si své místo ve světě (zakotvení v prostoru a čase)
  2. pohyb sebezbavení se sebeprodloužením (= pohyb reprodukce, pohyb praxe)
    - člověk si všímá pouze věcí, které mu
    - mohou sloužit, i sebe a ostatní vnímá jako předmět
    - užitku, se kterým lze manipulovat
  3. pohyb sebenalezení
    - setkání člověka se sebou samým
    - člověk odmítne konzumní způsob života, uvědomí si
    - sebe sama ; důležitá je péče o duši; = eidetická redukce
- sebezbavení 2 způsoby:
  - neautentický život – jdeme s davem a děláme to co všichni ostatní, chceme dosáhnout toho samého, přizpůsobit se
  - autentický život – člověk si uvědomí co chce a dělá to, vychází to z jeho vnitřních potřeb
dílo:
- Kacířské eseje o filozofii dějin – propojení filozofie a politiky, občanská svoboda
- Přirozený svět jako filozofický problém
- Tři studie o Masarykovi

Směry po 2. světové válce

ti kteří zůstali v ČSR a nemohli působit na akademické půdě – Milan Machovec, Ladislav Hejdánek, Zbyněk Fišer (Egon Bondy)
v emigraci – Ferdinand Peroutka, Ivan Sviták, Erazim Kohák, Václav Bělohradský

Erazim Kohák

studoval religionistiku a filozofii v Americe(Yale)
vycházel z Husserla a Masaryka, přeložil Patočkova díla do angličtiny
převod teorie na zkušenost
filozofické předpoklady demokracie: základem demokracie i etiky je prožitek (niterní hodnoty všeho bytí a z toho vyplývající postoj úcty a dobré vůle)
ekocentrismus – člověk není vyšší bytostí v přírodě, není nadřazen ostatním
je ale bytostí odpovědnou → ekologie není návrat k nevinosti, ale
přijetí odpovědnosti za následky své přítomnosti a hledání udržitelného stavu
vztah člověka k bohu – požadavek ekumenizace církví, tolerance

Václav Bělohradský

navazuje na Patočku, filozof a sociolog, od roku 1970 žije v Itálii
osobně žitá zkušenost = základ univerzální srozumitelnosti a sdělnosti světa
evropská civilizace je založena na diarchické struktuře (dva pilíře, dvojakost)
nezrušitelné napětí mezi legitimností a legalitou → krize evropské civilizace → potřeba přirozeného rozumu a přirozeného světa
pravda = životní forma, dohoda mezi lidmi, která platí protože je prospěšná
eschatologie – krize eschatologie neosobnosti – řeší ji