Německá klasická filosofie

19. století – 3 směry (proudy) reagující na Kanta a jeho učení:

idealismus - Fichte, Schelling, Hegel
materialismus - marxismus - Feuerbach, Marx, Engels
- pozitivismus - Comte, Bentham, Mill, Spencer
iracionalismus - má formu voluntarismu (vůle) - Schopenhauer, Nietzsche, Kierkegaard

Německý klasický idealismus

řešil ontologické otázky – co je podstatou všeho v universu, jak se podstata dál vyvíjí
- podle metody vývoje podstaty se vyvíjí i naše myšlení (→ gnozeologie)
tento směr se začíná rozvíjet v období německého romantismu – Goethe, Schiller (Filozofické listy)
J. Gottfried Herder – kořeny nacionalismu
- zabýval se vývojem společnosti, došel k tomu že jednotlivé národy se liší, ale odlišnost je dána z vůle boží (protože všechno pochází od boha)

Johann Gottlieb Fichte

dílo: Vědosloví
subjektivní idealismus - co je podstatou všeho → je to absolutní subjekt nebo absolutní já (= souhrn všeho co by mohlo být myšleno, všechno duchovní)
absolutní já se vyděluje:
1. zvláštní já – já, vědomí, duch každého jedince
2. empirické já – všechno zhmotnělé = příroda
absolutní já stojí za vším – má zásadní vlastnost - je neustále aktivní, přibývá, ubývá, mění se
princip fungování změny
- antitetická metoda (=dialektická metoda)
- intelektuální nazírání - proces neustálé aktivity, střet já a ne-já,
  - vznikne něco nového, původní se vyruší
JÁ x NE-JÁ
teze x antiteze
↓
synteze
zabýval se etikou, náboženstvím a skončil u sociální filozofie
soc. filozofie
- byl proti koncepci spol. smlouvy a rozdělení do 3 složek
- stát je organizací vlastníků ekonomických prostředků a cílem je vybudovat silný samostatný a soběstačný stát, ve kterém moc mají vlastníci ekonomických prostředků

Fridrich Schelling

objektivní idealismus (filozofie identity, natur filozofie)
nesouhlasí s Fichtem že základem všeho je absolutní já
příroda (hmotná) a duch je totožné (identické)
látka (materia) i duch jsou obsaženy ve všem, záleží co převažuje
lze to chápat intuitivně = intuitivní nazírání

Georg Wilhelm Fridrich Hegel

součastník Schellinga, studovali spolu, ale Hegel byl pomalejší, Schelling se dostal do popředí, ale nakonec ho Hegel předčil
absolutní idealismus (dialektický idealismus)
- = syntéze objektivního a subjektivního idealismu
dílo:
- Fenomenologie ducha – co je podstatou všeho a jak se co mění
  - → metoda teze a antiteze se zcela nevyruší, ale z části se zachová a z části se zruší
  - za vším stojí absolutní duch (nepoužívá slovo bůh)
  - jeho vlastností je samopohyb, samovývoj
  - k vývoji dojde za určité situace (tj. zákon):
    - zákon střetávání protikladů
    - zákon negace negace
    - zákon přeměny kvantity v kvalitu (např. hlad, voda v řece – mění se účel)
  - mění se podle dialektické metody, vyvíjí se
  - v triádách (Hegelova triáda) – má 3 stádia:
    1. duch je sám sebou
      - čistá logická podstata
      - zabývá se tím logika
    2. jinobytí, sebeodcizení, zvnějšnění
      - duch vstupuje sám ze sebe, stává se přírodou, zabývá se tím filozofie přírody
    3. duch se navrací do sebe
      - = bytí o sobě a pro sebe
      - v podobě každého subjektivního ducha (podobě každého jedince)
  - → duch se opět rozvíjí v triádách
  - opět 3. stádia:
    1. subjektivní duch (psychika)
    2. objektivní duch (právo, etika)
    3. absolutní duch (akta která stojí nad státem
      - → filozofie, náboženství a umění)
- Filozofie dějin
  - aplikace předchozího učení na vývoj celé společnosti
  - společnost se vyvíjí pořád, není statická → dochází ke společenským změnám
  - objevují se významné osobnosti, které jsou spojeny se změnou (válka, revoluce...)
  - Jsou osobnosti příčinou změny? Jakou hrají roli?
  - → nejsou příčinou, nejednají totiž ze své vůle, ale jsou nástrojem absolutního ducha, osobností mohl být kdokoli
  - všechny historické události jsou nutné a rozumné pro to, aby vývoj pokračoval
  - dá se toho zneužít, např. Hitler tvrdil, že tak nečiní z vlastní vůle
v jeho učení pokračovali:
1. mladohegelovci
  - odmítali křesťanství, neexistovalo pro ně slovo „bůh“
  - na jejich platformě se vyvinul fašismus a materialismus
2. starohegelovci
  - konzervativní křídlo, pokračovalo v Hegelově učení, snahy o sblížení s vírou
Hegelovo učení je vrcholem německého idealismu → vznik dalších směrů jako reakcí na něj