Stylistika

Vypravování a jeho stylistické postupy

  • nejpodstatnější složka uměleckého stylu, objevuje se i v odborném, publicistickém
  • soustředí se na událost, zápletku a její řešení
  • pevná kompozice - úvod, stať, závěr
  • stylistické postupy: vyprávěcí + popisný, výkladový, úvahový, charakterizační

Funkční styly

  • běžně dorozumívací styl - útvary: dopis, klasický rozhovor, krátké vypravování
  • odborný styl - výklad, odborný popis, esej, popis pracovního postupu, diskuse, polemika (na odborné téma)
  • publicistický styl - sloupek, článek, stať, komentář, reportáž, interview, recenze, kritika, fejeton
  • administrativní styl - složenky, strukturovaný životopis, průvodní dopis, formální dopis, žádost
  • umělecký styl - esej, vypravování, popis, charakteristika, úvaha, fejeton, líčení
  • řečnický styl - diskuze, beseda, referát

Slohové útvary

  • vypravování - postup vyprávěcí + popisný, výkladový, úvahový, charakterizační
  • popis - popisný + vyprávěcí, charakterizační
  • charakteristika - charakterizační + vyprávěcí, úvahový
  • výklad - výkladový + popisný
  • úvaha - úvahový + vyprávěcí, charakterizační
  • esej - esejistický + výkladový
  • fejeton - fejetonový + vyprávěcí
  • reportáž, interview, projev, životopis...

Základní literární žánry

  • nejvyšší literární žánry: poezie, próza, drama
  • nižší literární žánry: balada, povídka, román, novela, sonet, epos, bajka, báchorka...


Autorská řeč

  • řeč vypravěče (autorská)
    • vypravěčem je jedna z postav - 1.os.sg. = ich-forma
    • vypravěčem je sám autor - 3.os. = er-forma
  • řeč postav - forma dialogu, monologu, vnitřního monologu, vnitřního dialogu, polylogu

Typy přímé řeči

  • přímá - věta uvozovací + přímá řeč v uvozovkách
    • př. Tatínek řekl: „Jdi pryč!“
  • nepřímá - z přímé řeči se stává věta vedlejší
    • př. Tatínek řekl, abych šel pryč.
  • nevlastní přímá - bez uvozovek, splývá s pásmem vypravěče
    • př.Mluvil k němu, pojď, vrátíme se domů.
  • polopřímá - bez uvozovek, včleňuje se do autorské řeči, musí být ve 3.osobě, vnitřní monolog
    • př. „Jak se máš, Věro?“ Ne, nechce jí ublížit, jde jen náhodou kolem.

Kategorie času

  • chronologie - děj se odehrává tak, jak šel čas
  • retrospektivní - ohlédnutí zpět, děj jde proti chodu času
  • prolínání - střídání chronologie a retrospektivy

Obrazná pojmenování

  • epiteton = básnický přívlastek př.luzná víla
  • příměr = básnické přirovnání
  • paralelismus = bohaté přirovnání v dalším verši
  • antiteze = přirovnání proti příkladem, protikladem

Tropy

  • patří mezi obrazná pojmenování
  • metafora = přirovnání na základě vnější podobnosti
    • př. Slzy, perly.
    • personifikace = zosobnění, přisuzování lidské vlastnosti
      • př. slunce je veliký básník
  • metonymie = přirovnání na základě vnitřní podobnosti
    • př. Je sloupem třídy.
    • synekdocha = záměna části za celek nebo naopak
      • př.veverčí zuby řekly
  • perifráze = opisné vyjádření př.pekli svatební koláče
  • dysfemismus = zhrubění př.je pod drnem
  • oxymoron = nelogické spojení zdánlivých protikladů
    • př. živá mrtvola
  • ironie
  • sarkasmus = zesílená ironie

Odchylky od pravidel syntaktické stavby

  • anakolut = vyšinutí, opuštění započaté výpovědi a její pokračování v jiném schématu (změna osoby, pádu)
    • př. My dva, Kláro, s námi to nemůže dobře dopadnout. - nespisovné
  • elipsa = výpustka, vypuštění slovesa
    • př. Chci kousek s vámi. (jít), V pět. (přijdu)
  • vsuvka
  • samostatný větný člen - stojí na začátku věty, je oddělen čárkou, není mluvnicky začleněn do věty
    • př. Svačinu, tu mám nejraději.
  • osamostatnělý větný člen - začleňuje se do větné vazby
    • př. Byly tam samé barevné květy. A motýly. A vážky.
  • aposiopeze = neukončená výpověď, věta končící ...
  • zeugma = sloučení
    • př. Před i v obchodě -nespisovné

Figury

  • jsou založeny na zvláštním postavení slov, opakování slov
  • anafora = stejná slova na začátku veršů
  • epifora = stejná slova na konci veršů
  • epizeuxis = stejná slova v jednom verši za sebou
  • epanastrofa = stejná slova na konci jednoho verše a na začátku dalšího verše

Rytmus, rým

  • rytmus = pravidelné střídání přízvučných a nepřízvučných slabik
    • typy:
      • jamb
      • trochej
        • př. velké, širé, rodné lány
      • daktyl
      • spondej - v řecké a římské literatuře
  • rým = zvuková shoda hlásek na konci verše
    • typy
      • sdružený - A A B B
      • střídavý - A B A B
      • přerývaný - A B C B (a)
      • obkročný - A B B A

Volný verš

  • vznik na konci 19.století (charakteristický i pro 20. století)
  • nemá uspořádané přízvuky, potlačuje interpunkci
  • ruší rytmus i rým
  • jednotlivé verše mohou být různě dlouhé

Tématika

  • celkové téma (nejvyšší) - námět, název díla
    • př. Babička - život na venkově v 16.století
  • hlavní téma (ústřední) - hlavní postava
    • př. babička
  • vedlejší téma - drobnější přidané téma
    • př. život na zámku
  • epizoda - větší tématický celek, samostatná, nemusí být
    • př. příběh Viktorky
  • vložka
    • př. dopis, píseň
  • motiv - dále nedělitelný, věc apod.
    • př.dukát od Josefa II.

Polemika

  • polemika = útočně vyhrocený názorový spor vedený ústně či tiskem
  • prudká výměna názorů ukazující jejich rozdílnost
  • kriticky vyvrací známé názory a uvádí nové

Hodnocení referátu Stylistika

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  13. květen 2017
  262×
  668 slov

Komentáře k referátu Stylistika